Letadla

Tentokrát udělám radost všem mužům(možná i ženám), kteří mají rádi techniku a letadla. Vzhledem k tomu, že zatím jsem vždy letěl jen chartrovým letadlem, tak jsem se začal zajímat, co pěkného nás v tomto směru čeká. S tím, že poletíme s ruskou leteckou společností jsem se už smířil, tak se teď můžu věnovat prskoletům :-)

Náš letecký itinerář je následující:

• 1.3.2013 11:45-14:25 Praha-Moskva číslo letu SU3303
• 1.3.2013 17:10-23:15 Moskva-Nové Díllí číslo letu SU232
• 18.3.2013 0:35-7:10 Nové Díllí-Moskva číslo letu SU233
• 18.3.2013 9:45-12:30 Moskva-Praha číslo letu SU2012

Všechny uvedené časy jsou uváděné jako středoevropské. Časový posun je 4,5 hodiny, tudíž do Nového Díllí doletíme ve 3:45 a budeme odlétat v 5:05.

Pokud by někdo chtěl trackovat naše lety, tak je možno na Flight Radar 24. V levém horní rohu je políčko search flight or airport. Tam vložíte číslo letu, které naleznete výše. Potvrdíte daný let a na mapě by se mělo zobrazit požadované letadlo i s informacemi o letu a fotkou :-)

Nyní tedy k letadlům:

Praha-Moskva Airbus A319

 Moskva-Nové Díllí, Nové Díllí-Moskva Airbus A330

Moskva-Praha Airbus A321

Nyní už znáte letadla, kterými poletíme a příště Vám předstávím letušky..............:-)
 

4 dny do odletu

Když už si člověk myslí, že ho nemůže nic překvapit, tak přijde něco, co ho vyvede z míry. Aktuální situace je taková, že po chřipkovém období jsme se oba dostali do dutinového období. Někdo to má lepší a někdo horší. Já mám přijatelnější variantu, což znamená, že mě jen bolí dutiny a zuby. Míša bohužel leží doma se zánětem dutin. Chudinka tráví čas nad hrncem s horkou vodou a zahřívá si dutiny. Když jí vidím, tak bych to nikomu nepřál. Tajně doufáme, že jsme si teď všechno vybrali a na naší cestě už to bude jen pozitivní.

V mezičase jsme nakoupili další věci, potřebné pro naši cestu. Míša dávala dohromady naší malou skromnou lékárnu. Patří jí za to můj dík. Musela to být dosti velká piplačka dát dohromady všechny léky od živočišného uhlí přes antimalarika až po teploměr :-) Snad nebudeme lékárnu nuceni používat moc často.


V pátek jsem si byl vyzvednout spacák. Volil jsem letní variantu spacáku Husky Mini, jelikož má sloužit jen pro potřeby spaní ve vlaku a spaní na hotelu. Vím, že bude docela komické spát v hotelu ve spacáku, ale hygiena v Indii opravdu není na nejvyšší úrovni, tak proto volíme tuto variantu. Dost mě překvapili i rozměry sbaleného spacáku. Nejsem v tomto směru moc erudovaný, tudíž jsem očekával, že spacák mi zabere většinu batohu. Naštěstí má tento spacák ve sbaleném stavu jen 24x13cm. Je to takový malý prďola, ale svůj účel určitě splní.




Další neméně důležitý nákup byl Money belt. Od dob dovolené v Barceloně jsme trochu paranoidní, tudíž jsme si vybrali tuto formu ochrany financí a dokladů. Budeme muset rozdělit peníze na více míst, ať máme klid. Pro neznalé se jedná o hrudní pás na peníze. Pokud by Vám někde vybrali peníze z kapes, tak alespoň na tento hrudní pás se nedostanou.




Právě přemýšlím, zda nám něco nechybí, ale vypadá to, že nic dalšího bychom snad neměli kupovat. Snad jen dva páry trekovvých ponožek, ať se mi dobře chodí. Na druhou stranu tam budou trochu jiné teploty, tudíž bude chodit spíše v sandálech a bez ponožek.

Nákup jízdenek na vlak a finální plán cesty

Před nákupem jízdenek na vlak jsme chtěli finální plán cesty. Svým způsobem je náš plán dosti odvážný, vzhledem k tomu, co všechno chceme za těch 16 dní stihnout, ale odvážnému štěstí přeje, tak snad stihneme alespoň polovinu.

Aktuální plán je tedy: Nové Díllí-Agra-Jaipur-Amritsar-Lahore(Pakistán)-Chandigarh-Shimla-Nové Díllí

Aktuální plán cesty

Dle trasy jsme tedy začali plánovat nákup jízdenek. Nejdříve však byla potřeba zaregistrovat se na stránky Indických železnic a na stránky IRCTC a následně na Cleartrip. Moc jsem nepochopil, proč je to provázané na dvě internetové stránky, ale nejspíše je první stránka Indických železnic, kde je registrace základem všeho a pak druhá stránka, která je nejspíše prodejní portál.

Jako vždy jsme načerpali informace na netu. Velkým pomocníkem při plánování podobných cest je Hedvábná stezka. Na těchto stránkách je spousta dostupných rad a informací, které Vám jistě pomohou.
Díky tomuto portálu jsme se dostali na odkaz na IndiaMike. Celý proces má nějakých 18 kroků a ty tady nechci vypisovat, jelikož to bylo sepsáno na stránkách IndiaMike. Tak alespoň ve zkratce.

Je potřeba se zaregistrovat pomocí emailu a mobilního telefonního čísla. Toto telefonní číslo musí být Indické. Jelikož nejsme majiteli Indického mobilního telefonního čísla, tak jsme museli na tyto stránky odeslat kopii pasu. Následně jsme očekávali, že bude trvat tak týden, než nám někdo odpoví. Odpověď nám nečekaně přišla po pár hodinách-obdrželi jsme mobilní kód. Prošli jsme dalších x kroků, vše probíhalo v pořádku. Posledním krokem bylo opětovné vložení emailového a mobilního kódu. To se nám bohužel ani na desátý pokus nepovedlo. Na závěr mě napadla spásná myšlenka, že tam ten kód nebudeme vkládat copy x paste, ale vložíme ho tam ručně. Heuréka, ono to funguje.

Takže jsme měli svůj účet, ale ještě bylo potřeba nakoupit jízdenky. Bohužel jsme nekupovali jízdenky s moc velkým předstihem a tudíž na nás nezbyly výhodné časy odjezdů či vysněné cestovní třídy. Nakonec jsme vybrali ty přejezdy:


Nové Díllí-Agra 209 km Třída Sleeper
Agra-Jaipur 238 km Třída AC 3 tier
Jaipur-Nové Díllí 278 km Třída AC Chair Car
Nové Díllí-Amritsar 464 km Třída AC Chair Car
Amritsar-Chandigarh 226 km Třída AC Chair Car

Celkově je to necelých 1500 km a vychází to přibližně na 700 kč za osobu. Bohužel 3 z 5 vlaků odjíždějí okolo šesté hodiny ranní. To nás "sovičky" nejspíše zabije, tak uvidíme. Pro představu odkaz na cestovní třídy v Indii Trains.

Vlak v Indii :-)

Ještě mám připomínku k lidem, kteří si myslí, že takto vypadají vlaky v Indii. Opravdu tomu tak není. Každý cestovatel Vám potvrdí, že nepotkal žádný takový vlak v Indii.

Pokud tomu tak bude, tak si zabírám místo za komínem :-)

Víza

Podmínkou pro vstup do Indie je samozřejmě platné cestovní vízum. My jsme do poslední chvíle koketovali s myšlenkou, že do svých cest po Indii zahrneme i krátký výlet na území Pakistánu. Po prostudování diskuzí na netu jsme rozhodli, že navštívíme Pakistánské město Lahore, které leží přímo u Indických hranic. Z tohoto důvodu jsme si museli zažádat o Indické, tak i o Pakistánské vízum.

Uzavírání Indicko-Pakistánských hranic

Opět začala honba za informacemi, protože člověk, který žije v ČR a bojuje s úředním šimlem, tak chce být dostatečně připraven i na Indické či Pakistánské úřady. Dle stránek Indické ambasády jsou nutné následující věci pro získání víza-žádost vyplněná na internetu-ta musí být zároveň v tištěné formě, kopie letenky,2 pasové fotky a vzhledem k tomu, že jsme žádali o dvojí vstup z důvodu pakistánského výletu, tak bylo nutné i doložit plán cesty. Indická ambasáda přijímá žádosti každý den od 9:30 do 12:00. Je lepší tam přijít tak na desátou hodinu, abyste měli jistotu, že Vás stihnou odbavit, protože je tam lidí jako na Václaváku.

Po příchodu na ambasádu jsem se cítil jako v čekárně u lékaře. Pán z ambasády seděl v okénku a úsměvem přijímal žádosti. Byly i momenty, kdy při práci začal zpívat. No, vtipné to tedy bylo, dokud jsem nezjistil, že Indové uvádějí na svých stránkách spoustu zajímavých informací, ale ne vždy souhlasí s realitou. Takže jsem při této návštěvě zjistil, že pasové fotky nepotřebují, ale je nutné mít fotky rozměru 5x5 cm. Tak jsem vyrazil zpět do práce.

Následující den jsem vyrazil znovu se žádostí pro mě i pro přítelkyni. Žil jsem v domnění, že mě nemůže nic překvapit a opět jsem se mýlil. U okénka zpívajícího Inda jsem byl během pěti minut a pán mi vysvětlil, že nemám kopii pasu, a že nemůžu podávat žádost za Míšu. Následovala trochu škola, jak to chodí v Indii. Tam totiž nic nejde, ale zároveň jde všechno. Po dotazu na kopii pasu, jsem se ho zeptal, kde je nejbližší kopy centrum. Pán mi pověděl, že na Hradčanský. Chvíli na mě koukal, rozhlédl se po čekárně, kde nikdo nebyl a pas mi na své kopírce okopíroval. Zaplatil jsem 850 kč a podával jsem mu žádost Míši. Na to mi odvětil, že to nemůže přijmout, že nemám plnou moc. Třikrát se mě zeptal, zda je přítelkyně opravdu v práci a pak přijal i tuto druhou žádost o vízum. Bohužel tam chyběl podpis pod fotkou, která se na tento formulář lepí, tak další den musela i Míša vyrazit za poznáním Indické ambasády :-) Po týdnu jsme si víza vyzvedli. Víza je možno vyzvednou ve všední dny od 16:00 do 17:00.

O pár dní později jsme vyrazili na Pakistánské velvyslanectví. Díky informacím, která Míša nasosala na netu, jsme tentokrát byli připraveni na vše. Tudíž jsme měli: 2 pasové fotky(tentokrát to byly ty klasické), kopie letenek, plán cesty, žádost, potvrzení rezervace hotelu a potvrzení pracovního poměru od zaměstnavatele. Ambasáda na svých stránkách uvádí, že vyřízení víza trvá okolo 4 týdnů. My jsme tolik času neměli, tudíž jsme poslali pár dotazů emailem a do druhého dne jsme měli od pana Amira odpověď. Po příchodu na ambasádu nás překvapil milý zaměstnanec, který nám potvrdil, že máme vše v pořádku, akorát nás nechal vyplnit ještě jeden formulář, který je strojově čitelný. Žádost tam kromě nás podal jeden slušně oblečený pán, kterému toto vízum vystavili na počkání, ale my jsme ho nakonec dostali až druhý den, protože jsme přišli těsně před koncem hodin pro veřejnost. Bohužel tam s námi žádal ještě jeden pán, který to celé zdržoval, protože si ani na internetu nenašel, co vlastně potřebuje. Při podávání žádostí s námi jiný úředník vtipkoval o našem zaměstnání a recyklovaném papíru, na kterém byli žádosti vytištěné.

Takže nyní máme dvě platná víza v pasu a můžeme jet :-) Přišlo mi vtipné, že pakistánci Vás pošlou nejdříve na Indickou ambasádu, aby si pak mohli nacpat svůj štempl o dvě stránky před Indy. No, rivalita je tu dosti očividná :-)

Níže Vám uvádím všechny potřebné informace na jednotlivé ambasády(platné 25.2.2013):

Indie
Internetové stránky
Online žádost
Adresa
Otevřeno: žádost každý den 9:30-12:00; vyzvednutí každý den 16:00-17:00; je potřeba si pohlídat svátky
Dokumenty: žádost z internetu, plán cesty, kopie letenky, 2 fotky na víza(5x5 cm), kopie pasu
Cena: 850 Kč

Pakistán
Internetové stránky
Žádost o vízum
Strojově čitelná žádost-také nutné vyplnit
Adresa
Otevřeno: žádost i vyzvednutí každý den od 9:00 do 12:00
Dokumenty: 2 pasové fotky, vyplněná žádost a computer proforma, kopie letenky, plán cesty, kopie
pasu, potvrzení rezervace hotelu a potvrzení od zaměstnavatele.
Cena: 31 dolarů(ano, opravdu v dolarech.)

Očkování

Hygienická situace v Indii není úplně ideální, tudíž jsme se rozhodli, že očkování do této oblasti je nutnost. Před Vánoci jsme se s tím nechtěli moc prdět, tudíž jsme očkování nechali na leden. Po prostudování všech dostupných materiálů a rizik jsme došli k názoru, že nám bude stačit očkování proti žloutence A+B a břišní tyfus. Na internetu je možno najít spoustu očkovacích center či je možnost využít svého obvodního lékaře. Bohužel k obvodnímu lékaři se člověk musí dostavit pro recept, následně si vakcíny vyzvednout v lékárně a pak se vrátit zpět ke svému praktickému lékaři. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli pro variantu očkovacího centra.

Nakonec jsme vybrali očkovací centrum v Thomayerově nemocnici. Tuto variantu jsme volili z toho důvodu, že jí máme oba poblíž práce. Dostupnost tedy byla dobré, ale dále už to tak dobré nebylo. Paní doktorka má ordinační hodiny od 9:00 do 10:00, tak jsem si to tam nasměřoval po čtvrt na deset, abych měl dostatečnou rezervu. V čekárně byl jen jeden člověk, tak jsem si říkal, že bych mohl být venku nejpozději v deset. Byl to velký omyl. Paní doktorku přijela v klídečku na kole po půl desáté a já jsem šel na řadu v deset, jelikož začala v tomto období chřipková epidemie a paní doktorka má evidentně spoustu známých, kteří nemusejí čekat v čekárně a po příchodu jdou okamžitě na řadu. V ordinaci to už bylo v klídečku. Paní doktorka byla příjemná. Pak přišly dvě negativní věci. Nejdříve se mi paní doktorka snažila vnutit očkování proti meningokokovi a následně mi sdělili velice nepříjemnou informaci. Očkování proti břišnímu tyfu bohužel není dostupné po celé republice a nejspíše bude v průběhu února. S přítelkyní jsme si řekli, že to nevadí, protože máme dostatečnou časovou rezervu. Následující den šla na stejné očkování i přítelkyně a také vše proběhlo v pořádku. To jsme však ještě netušili, co přijde za měsíc.

Na začátku února jsme šli na druhé kolo očkování a opět přišly nemilé zprávy. První byla, že částka 1700 kč, kterou jsme zaplatili za žloutenku, tak je jen za jednu vakcínu a vzhledem k tomu, že celková vakcína obsahuje 3 vakcíny, tak se celková částka vyšplhá na 5100 kč za žloutenku A+B. Naštěstí na třetí kolo půjdeme až v červenci a budeme chráněni následujících 15-20 let. Druhá zpráva byl horší. Břišní tyfus stále není dostupný nikde na trhu. Přítelkyně Míša vymyslela variantu, která byla asi to nejlepší, co jsme mohli udělat. Tudíž jsme začali obvolávat všechna očkovací centra na Kladně, v Praze, na Mělníku a Mladé Boleslavi.

Nakonec Míša objevila jednu vakcínu v očkovacím centru v ulici Rumunské v Praze. Podmínkou však bylo, že má hned sednout do metra a dorazit. Paní doktorka si asi chtěl vydělat před víkendem:-) Tak jsem tam také zavolal a po vtipné diskuzi se sestrou, které dle dodaných informací pochopila, že tam volám v návaznosti na předchozí hovor, mi řekla, že mám také dorazit. Naskočili jsme do auta a za 15 minut jsme již seděli v čekárně. Svým způsobem jsem šel trochu do rizika, jelikož jsem skoro celý týden ležel doma s chřipkou a jak všichni víme, na očkování by člověk neměl chodit nemocný. Sestra mě informovala, že pokud neberu antibiotika a pokud nemám horečku, tak v tom není žádný problém. Na jednu stranu měla pravdu, ale druhou to nebylo úplně ok. Paní doktorka byla příjemná a dala nám spoustu rad, jelikož nějaký čas strávila pracovně v Indii. I když nerad dělám reklamu, tak toto očkování centrum za zmínku stojí. Většinou je nutné se objednat, ale nás paní doktorka vzala i bez objednání. Očkovací centrum Praha

Tak, očkování za námi a víkend před námi. Oba jsme se těšili, co nám kombinace žloutenka A+B, břišní tyfus a chřipka přinese. Jak jsme se obávali, nebyla to sranda. Když se kohokoliv zeptáme, zda mu něco po břišním tyfu bylo, tak Vám všichni řeknou, že to bylo naprosto v klidu. Když nad tím tak přemýšlím, tak buď ty lidi lžou-nepřiznají, že jim bylo blbě nebo si to nepamatují. Nám oběma bylo blbě. Skoro celý víkend jsme proleželi s křečema v žaludku. No, nepřál bych to nikomu.

Tak to byli naše příhody s očkováním, ale ta Indie za to stojí, nu ni?

Proč Indie?

Než budu pokračovat v popisování dalších událostí, tak bych chtěl ještě vysvětlit jednu důležitou věc. Dostal jsem vícekrát otázku, proč jsme si vybrali Indii. Moje reakce byla -Vždyť ani není potřeba nic vysvětlovat! Občas jsou mé reakce trochu impulzivní, tak jsme se pro jistotu nad touto otázkou důkladněji zamyslel. Níže tedy máte detailnější vysvětlení.

Historicky bylo mé první setkání s Indií asi na obrazovkách České televize, kde jsem sledoval jako pravidelný divák Willyho Foga a jeho cestu kolem světa. Myslím si, že většina z nás si tento seriál moc dobře pamatuje. Tím, že se tento seriál u nás začal vysílat těsně po revoluci, tak to pro všechny bylo hrozně zajímavé. Člověk po letech, kdy jsme mohli jet na dovolenou maximálně do východního Německa či k Balatonu, mohl v televizi vidět něco ze světa, i když tedy jen v kreslené formě, ale to nebyla žádná vada na kráse, vzhledem k mému tehdejšímu věku. S obdivem jsem koukal na Willyho Foga, jak cestuje vlaky, jezdí s Maharádžou na slonovi a provádí další zajímavosti. To byl tedy počátek :-)

Willy Fog a cesty kolem světa

Pokud mám shrnout, co nás tedy na Indii láká, tak jsou to památky, příroda, zvyky či jídlo. Viděl jsem spoustu zajímavých dokumentů, které mě oslovili. Zároveň jsem měl i spoustu diskuzí s lidmi, kteří Indii navštívili na delší dobu a nikdo mi nikdy neřekl nejezdi tam. Viděl jsem i spoustu zajímavých fotek památek či lidí z Indie. Na jednu stranu mi přijde zvláštní fotit lidi, ale na druhou stranu si člověk alespoň trochu dokáže představit, jak zde lidé žijou.

Nečum a ubal to!

Pokud mám psát o památkách, které mě zaujaly a chtěly bychom je navštívit, tak je to v první řadě Taj Mahal. Tento monumentální pomník, který zařazen do 7 divů světa je nádherný a svým způsobem magický. Spousta lidí na toto místo přichází při západu a vrací se sem druhý den při východu a užívají si tento gigantický pomník. Další historické památky, které bych chtěli navštívit jsou v městech Nové Díllí, Jaipur, Amritsar, pákistánské Lahore či vysokohorská Shimla.

Amritsar Golden Temle

Dalším bodem, proč jedeme do Indie, je příroda. Je zde spousta, civilizací nezdevastovaných míst a hodně národních parků, kde člověk může potkat tygry a slony, kteří žijou volně v přírodě. Na přírodu jsme si rezervovali 4-5 dní, tak to snad bude dostačující. Člověk si alespoň částečně odpočine od civilizace a to je jedna z dalších věcí, která nás tak láká.

Přiroda okolo městečka Shimla

Posledním neméně důležitým bodem na naší cestě je jídlo. Oba milujeme pikantní jídla pakistánské či indické kuchyně. Tyto pokrmy nabízejí spoustu zajímavých variant. Zároveň se však v jídle skrývá největší riziko a to různé druhy onemocnění jako např. žloutenka či střevní chřipka. Dle různých diskuzí by se člověk měl držet tří pravidel a to za 1. vybírat restaurace, kde vidíte do kuchyně., za 2. musí být vše tepelně upravené a za 3. jíst jen ovoce, které je možné vyloupnout z nějaké slupky. I přes stravovací možnosti se určitě budu těšit domů na svíčkovou se šesti :-)

Dlabanec :-)

Takže to jsou naše důvody pro cestu do Indie a pokud se někdo další zeptá, proč chceme jet do Indie, tak dostane link na tento článek.

Jak to všechno začalo.

Přemýšlím, kde se vlastně zrodil nápad, vyrazit do Indie. S přítelkyní Míšou máme oba společný koníček a tím je cestování. Během jedné z našich společných cest došlo na diskuzi, které mimoevropské země bychom chtěli navštívit. Oba jsme na prvním místě uvedli Indii, takže nebylo co řešit a bylo nad slunce jasné, kam naše následující kroky povedou. O pár dní později padnul i návrh vyrazit do Vietnamu, ale tento plán byl nakonec odsunut nejspíše na následující rok, protože termínově to nebylo z pohledu letenek ideální.

Prvním krokem byl výběr termínu z důvodu podnebných podmínek. Důraz byl kladen na to, abychom se vyhnuli monzumům a zároveň neumřeli ve vedru. Proto jsme zvolili březen.

Druhým krokem bylo vybrat si, zda poletíme do New Delhi nebo do Mumbaie. Cena letenek nerozhodovala, jelikož byly v podobné cenové hladině. Nakonec jsme zvolili let do New Delhi. Cenově nejdostupnější byly letenky s ruským Aeroflotem přes Moskvu. Sice jsme měli trochu obavy, zda je to bezpečné, ale po přečtení některých diskuzí na internetu jsme došli k názoru, že zvolíme tuto trasu a tyto aerolinky. Jediným nebezpečím asi je, že na trase Praha-Moskva poletíme se skupinkou vodkou posilněných ruských občanů. Stejně ve mně panuje určitá nedůvěra k ruských aerolinkám vzhledem k tomu, co se nedávno stalo u ruské Jaroslavli.

Posledním krokem v této předpřípravě bylo, že jsme si chtěli ujasnit trasu, kterou bychom chtěli absolvovat. Indie je rozlohou podobně velká jako střední a západní Evropa dohromady, tak jsme tu měli první cestovatelský oříšek. Pomohlo nám sezení s Míšinou kamarádkou Míšou. Ta byla pracovně v Indii 6 měsíců, ale i když nám podávala hodně všeobecné informace, tak jsme si trochu začali ujasňovat, která trasa by pro nás mohla být optimální. Níže je obrázek, jak přibližně vypadal původní plán cesty.

Tento plán jsme nakonec museli ořezat, protože za cca 16 dní, které na Indii budeme mít, není možné všechno stihnout a zároveň bychom se např. zbytečně hnali do Váránasí, které je 800 km z Nového Díllí. Sice nás lákala možnost vidět smrt zblízka, ale nakonec jsme to vypustili.

Tudíž předpříprava byla hotová a byl čas začít řešit důležité věci jako je očkování, víza, konkrétní plán
cesty a nakoupit lístky na vlak.