Letem svetem zpatky do CR

V jednu hodinu rano jsme se konecne dostali do prostor letiste. Bylo to celkem zbytecne cekani pred letistni halou. Obcas jsme museli odbehnout na zachod a Misu stihli postipat komari.

Okolo jedne hodiny nocni jsme zacali proces check-inu a pruchod pres imigracni zonu.

Chapu, ze z duvodu bombovych utoku jsou letiste pod vetsi ochranou, ale na druhou stranu to dost prehaneji. Lide, kteri vypadaji jako teroristi prochazeji bezpecnostnimi kontrolami bez problemu a nas, slusne lidi z CR, prudi za kazdou blbost. Diky tomuto jsem prisel o zapalovac. Absolutne to nechapu. Po cele Evrope s tim nemaji problem, jen v Indii je to skoro na zatykac. Jeste se na nas divne koukali, jak jsme si to vlastne mohli dovolit.

V transfer zone jsme utratili nase posledni rupie, abychom neprekracovali zakony a neodvazeli jejich menu mimo uzemi Indie. Samozrejme jsme si na pamatku nechali jednu minci. Zaroven jsme vyuzili moznosti nakupu v Duty free shopech.

Pak jsme jen behali do kurarny, kde je takova kouzelna krabicka na zapalovani cigaret a cekali na nalodeni do letadla.

Cesta letadlem byla takova standardni. Ruska obsluha byla tentokrat o neco prijemnejsi nez minule. Misa to vzala formou teleportu, v Dilli usnula a probudila se prakticky az v Moskve. Tam probehlo dalsi kolecko Duty free shopu. Jsme oveseni igelitkama jako vanocni stromecek.

Let do Prahy uz byl cekem bez problemu a my se pomalu a jiste zacali tesit na nase kazdodenni radosti a starosti v CR.

Clanek na tema:"Co nam dala a zaroven vzala Indie" se uz pomalu zacal rodit v nasich hlavach. Jak jsem psal drive, bude to chtit nejaky cas, nez se nam to vsechno urovna v hlave a budeme schopnit vyjadrit vsechny zazitky spravne.
Samozrejme Vam posleme info, ze je na blogu novy a zaroven posledni clanek.

V Praze jsme pristali 18.3.2013 ve 12:45 CET po 18ti dnech cestovani. Jsme stale jeste plni zazitku a zaroven hrozne unaveni.

Dekuji vsem ctenarum tohoto blogu, ze vydrzeli cist nas cestopis. Obcas nam trochu trvalo, nez se objevili clanky za par dni. Zaroven nam prominte obcasne chyby, preklepy, chybejici pismena ci slova. Podminky, ve kterych jsme clanky psali, nebyly nikdy tak idealni, jako kdyz to clovek pise doma u televize.

NAMASTE

Letem svetem

Tak dnes nastal konecne ten den, kdy nase dlouho planovana cesta zacala. Pri odbaveni jsme potkali herce Jaroslava Duska. Svymi bonmoty bavil celniky i sve kolegy.Take leti do Moskvy. Uvidime v Moskve, zda s nami bude pokracovat do Noveho Dilli. Zkusenosti z cestovani nas naucily, ze je pri odbaveni nejlepsi vse vysvleknout a vyndat z kapes.Tudiz ani jeden z nas nebyl oznacen jako terorista ci zaskodnik.

Jednu vec nechapu. V podminkach i na letisti je detailne popsano, co si clovek muze vzit do prirucniho zavazadla. Tak proc obcane Ruska ci Ukrajiny cpou do svych zavazadel sampony a sprchove gely? Skodi tim sobe pri odbaveni, ale zaroven skodi i ostatnim cestujicim, kteri cekaji za nimi ve fronte. Behem tohoto cekani jsem si polozil otazku "Delaji to umyslne nebo jsou tak natvrdli?"

Nasledne v letadle uz byl klid.Nastesti to byl spolecny let CSA a Aeroflotu, ktery zajistuje CSA, tak si nikdo z vyhodnich bratru nedovoloval delat neplechu.Kdyz jsem si tak sedel v letadle a uzival si obidku a odpoledni kavy, tak mi doslo, ze to cestovani normalnimi aerolinkama ma neco do sebe.Prostor na nohy je dostatecny, servis je prijemny a letusky, ktere evidentne jiz nejaky cas s CSA letaji, se snazi o plny komfort vsech cestujicich.Kdyz jsem na ne koukal, vzpomnel jsem si na film Letuska prvni trida.Byl to relativne srandovni film o zivote zacinajici letusky. Cesta trvala neco malo pres 2 hodiny.

Nasledoval hromadny uprk do tranzitni zony.Tentokrat jsem byl oznacen jako mozny zaskodnik, jelikoz bezpecnostni ram zacal pipat.Nakonec to vyresilo sundani pasku. Prijde, ze kazde letiste ma jinak citlive bezpecnostni ramy.Premysleli jsme, co v Moskve budeme 3 hodiny delat,ale ten cas utekl jako voda. Cas jsme si zkratili nakupem vodky a ruske cokolady. Zadny zazrak to nebyl,ale vodka bude urcite lepsi.Koupili jsme vodku jako dezinfekci zaludku.nekdo vozi slivovici, ale s tou by nas do letadla nepustili.

Do konce cesty nam jeste zbyvalo necelych 7 hodin a byli jsme zvedavi, jake dalsi zazitky nam cesta letadlem prinese.

Behem cekani na vstup do letadla jsme pochytili prvni negativni vlastnost Indu.Je jim jedno, kolik lidi pred nimi stoji, ale za vsech okolnosti predbihaji. Cetl jsem o te teto vlastnosti v knizce, ale v praxi je to zajimavejsi. Nenapadne se proplizi kolem 80 lidi, jako kdyby se nechumelilo a jsou schopni si stoupnout na prvni misto v rade. Na tuto vlastnost si oba budeme muset jeste zvyknout, protoze v Evrope predbihani nenavidime.

Po nastupu do letadla nas cekala prijemna palubni obsluha, spatne anglicky hovorici kapitan a relativne male misto mezi sedackami. Nektere veci v leteckem provozu nejsou k pochopeni. Na lince do Moskvy jsme meli minimalne o 50% vice mista na nohy. Evidente na tom CSA nejsou zase tak spatne.

Byla to dost dlouha cesta. Pro me i pro Misu to byla prvni cesta mimo Evropu a tudiz jsme hure vstrebavali 12ti hodinove cestovani.Ale zvladli jsme to.

Ve 3:55 mistniho casu jsme prileteli do Noveho Dilli a chteli jsme zamirit taxikem na hotel.Prvni nabidka na odvoz znela 900 rupii, postupne jsme se dostali na 500 rupii, ale i tak to bylo stale hodne. Nakonec jsme objevili infomacni statek taxisluzby, kde nas to stalo 180 rupii. to uz byla prijatelna cena za 5 minut jizdy taxikem. Taxikar byl mily, ale zaroven nas odvezl k uplne jinemu hotelu. Po mensich dohadech nas odvezl do naseho hotelu, ktery byl asi 500 metru od tohoto. Tezko rict, zda se nevyznal ve meste nebo chtel provizi z toho prvniho hotelu. V sest rano jsme se konecne dostali do postele a chystali jsme se usnout, ale to se nam jeste skoro hodinu nepovedlo, jelikoz nekdo na ulici poslouchal radio a evidente chtel, aby to s nim poslouchala cela ctvrt.

Takze ted je tu konecne ta prava Indie.