Rano jsme se presunili z Noveho Dilli do Amritsaru. Byla to cesta nacpanym vlakem, ale my jsme meli sva mista jista. Sice jsme na zacatku nesedeli vedle sebe, ale po 5ti minutach cesty probehla mensi skatulata batulata hejbejte se a my jsme po zbytek cesty sedeli vedle sebe. K snidani byl opet toastovy chleb, tentokrat s vajecnou omeletou. Byla to dobrota. Cestu jsme prakticky prospali. Trvala 8 hodin, tak se neni cemu divit.
Zajimavosti bylo, ze lide na vetsich zastavkach vyskakovali za jizdy z vlaku jeste pred peronem a v ruce meli prazdnou tasku. Pred odjezdem se vraceli s taskou plnou. Evidentne byla moznost nakoupit neco vyhodne. Vlaky stoji vetsinou na zastavkach 2-10 minut. Ja tyto pauzy vyuzivam na doplneni nikotinu. Bohuzel nikdy nevim, jak dlouho bude vlak stat, tak obcas dochazi na vtipne situace a ja naskakuji za jizdy do vlaku.
Po prijezdu jsme se vratili do standardniho zivota v Indii. Rychle odmitnout vsechny druhy riksaku a s jednim se dohodnout na vyhodne cene, ktera neni vyhodna pro nas, ale pro nej.
Po ceste nam vyhladlo, tak jsme u Zlateho chramu zamirili do nejblizsi vyvarovny a vybrali jsme si mistni specialitu jmenem kulcha. Je to placka na tisic ruznych zpusobu s omackou. My jsme si vybrali bramborovou placku. Je to takovy trochu jiny bramborak. Obed pro dva i s pitim nas vysel na krasnych 38 kc. Nasledne jsme vyrazili na prohlidku mistnich hotelu. Par jsme jich prosli a vyhral hotel, kde pokoje nemaji okna, ale na druhou stranu byl cisty a za rozumnou cenu.
Po ubytovani nas cekal chram chramu, a to Zlaty chram. Amritsar je centrem Sikhu, coz jsou muzici, kteri nosi turbany, neholi se a nestrihaji vlasy. Nekteri maji normalni turban a druzi maji na hlave hadr, do ktereho zamotaji vlasy, tudiz jim z toho vznikne na hlave takova bambule. Jako ve vsech duchovnich pamatkach jsme museli sundat boty i ponozky a oba jsme museli mit na hlave satek. Misa mela a ja jsem si koupil jeden v mistnim stanku. Bude to cenna pamatka za par korun.
Zlaty chram
Stavba komplexu Zlateho chramu zacala okolo roku 1577 a byla dokoncena 1604. Jedna se o unikatni Sikhskou architekturu, ktera lezi o jednu uroven zeme nize nez okoli. Je to symbol lidskeho bratrstvi a kvality. Cely den se v chramu zpivaji hymny a zpivaji je v nekolika jazycich. V komplexu jsou dve veze, ktere mely branit chram pred najezdy odpurcu ci nepratel. Chram je pozlacen 750 kg zlata.
Areal Zlateho chramu je nadherny. Je to takovy velky bazen, kde je uprostred chram a kolem bazenu jsou dalsi historicke budovy. Vim, zni to vtipne, ale je to tak. V arealu je moznost za mensi poplatek prespat a take se zdarma najist. Ani jedne moznosti jsme nevyuzili. Po obhlednuti arealu jsme zamirili do fronty, ktera vedla do chramu. Tradicne jsme se dostali do indicke strkanice a sahnul na nas kazdy druhy. Ve fronte se s nami dal do reci mistni muz. Jiz nekolik let pracuje v Kanade a z Amritsaru pochazi. Bylo to prijemne povidani a dokonce vedel, kde lezi Cechy. Ja jsem mu to jako kazdemu Indovi zacal vysvetlovat a on me zastavil, ze je to vedle Polska. Malinko nas tim vykolejil. Rekl nam jeste neco z historie chramu a poradil, jak se v chramu pohybovat.
Po prichodu do chramu v nas zavladlo jeste vetsi nadseni. Vnitrek je perlou celeho komplexu. Celou cestu po lavce do chramu jsme oba premysleli nad jednou veci. V reproduktorech znely chvalozpevy. Misa si myslela, ze pousteji CD a ja jsem vedel, ze to zpivaji zive, akorat me nenapadlo, ze budou sedet primo v chramu. Byli jsme tedy uvnitr a tam 4 Sikhove hrali a zpivali chvalozpevy. Tento duchovni koncert byl prenasen i mistni televizi. Hudebniky i celou mistnost obklopovala spousta vericich. Jsem sice cistokrevny ateista, ale tento zazitek byl magicky.
Vecer na me dolehla trochu krize. Clovek cestuje po Indii a obcas uz ma dost vseho handrkovani a nabidek. Do toho mi dva lide ve meste oznamili, ze cele mesto je nekuracke.
Sli jsme si tedy zlepsit naladu na veceri. Probehla klasika-Byriany a nudle. Pote uz jsme si na hotelu zabalili veci a zacali jsme se tesit na nedelni prejezd do Pakistanu. Snad to bude stat za to, protoze taxi na hranice nas stalo na Indii nevidanych 750 rupii, coz je asi 290 kc.
Salam alejkum.
Zajimavosti bylo, ze lide na vetsich zastavkach vyskakovali za jizdy z vlaku jeste pred peronem a v ruce meli prazdnou tasku. Pred odjezdem se vraceli s taskou plnou. Evidentne byla moznost nakoupit neco vyhodne. Vlaky stoji vetsinou na zastavkach 2-10 minut. Ja tyto pauzy vyuzivam na doplneni nikotinu. Bohuzel nikdy nevim, jak dlouho bude vlak stat, tak obcas dochazi na vtipne situace a ja naskakuji za jizdy do vlaku.
Po prijezdu jsme se vratili do standardniho zivota v Indii. Rychle odmitnout vsechny druhy riksaku a s jednim se dohodnout na vyhodne cene, ktera neni vyhodna pro nas, ale pro nej.
Po ceste nam vyhladlo, tak jsme u Zlateho chramu zamirili do nejblizsi vyvarovny a vybrali jsme si mistni specialitu jmenem kulcha. Je to placka na tisic ruznych zpusobu s omackou. My jsme si vybrali bramborovou placku. Je to takovy trochu jiny bramborak. Obed pro dva i s pitim nas vysel na krasnych 38 kc. Nasledne jsme vyrazili na prohlidku mistnich hotelu. Par jsme jich prosli a vyhral hotel, kde pokoje nemaji okna, ale na druhou stranu byl cisty a za rozumnou cenu.
Po ubytovani nas cekal chram chramu, a to Zlaty chram. Amritsar je centrem Sikhu, coz jsou muzici, kteri nosi turbany, neholi se a nestrihaji vlasy. Nekteri maji normalni turban a druzi maji na hlave hadr, do ktereho zamotaji vlasy, tudiz jim z toho vznikne na hlave takova bambule. Jako ve vsech duchovnich pamatkach jsme museli sundat boty i ponozky a oba jsme museli mit na hlave satek. Misa mela a ja jsem si koupil jeden v mistnim stanku. Bude to cenna pamatka za par korun.
Zlaty chram
Stavba komplexu Zlateho chramu zacala okolo roku 1577 a byla dokoncena 1604. Jedna se o unikatni Sikhskou architekturu, ktera lezi o jednu uroven zeme nize nez okoli. Je to symbol lidskeho bratrstvi a kvality. Cely den se v chramu zpivaji hymny a zpivaji je v nekolika jazycich. V komplexu jsou dve veze, ktere mely branit chram pred najezdy odpurcu ci nepratel. Chram je pozlacen 750 kg zlata.
Areal Zlateho chramu je nadherny. Je to takovy velky bazen, kde je uprostred chram a kolem bazenu jsou dalsi historicke budovy. Vim, zni to vtipne, ale je to tak. V arealu je moznost za mensi poplatek prespat a take se zdarma najist. Ani jedne moznosti jsme nevyuzili. Po obhlednuti arealu jsme zamirili do fronty, ktera vedla do chramu. Tradicne jsme se dostali do indicke strkanice a sahnul na nas kazdy druhy. Ve fronte se s nami dal do reci mistni muz. Jiz nekolik let pracuje v Kanade a z Amritsaru pochazi. Bylo to prijemne povidani a dokonce vedel, kde lezi Cechy. Ja jsem mu to jako kazdemu Indovi zacal vysvetlovat a on me zastavil, ze je to vedle Polska. Malinko nas tim vykolejil. Rekl nam jeste neco z historie chramu a poradil, jak se v chramu pohybovat.
Po prichodu do chramu v nas zavladlo jeste vetsi nadseni. Vnitrek je perlou celeho komplexu. Celou cestu po lavce do chramu jsme oba premysleli nad jednou veci. V reproduktorech znely chvalozpevy. Misa si myslela, ze pousteji CD a ja jsem vedel, ze to zpivaji zive, akorat me nenapadlo, ze budou sedet primo v chramu. Byli jsme tedy uvnitr a tam 4 Sikhove hrali a zpivali chvalozpevy. Tento duchovni koncert byl prenasen i mistni televizi. Hudebniky i celou mistnost obklopovala spousta vericich. Jsem sice cistokrevny ateista, ale tento zazitek byl magicky.
Vecer na me dolehla trochu krize. Clovek cestuje po Indii a obcas uz ma dost vseho handrkovani a nabidek. Do toho mi dva lide ve meste oznamili, ze cele mesto je nekuracke.
Sli jsme si tedy zlepsit naladu na veceri. Probehla klasika-Byriany a nudle. Pote uz jsme si na hotelu zabalili veci a zacali jsme se tesit na nedelni prejezd do Pakistanu. Snad to bude stat za to, protoze taxi na hranice nas stalo na Indii nevidanych 750 rupii, coz je asi 290 kc.
Salam alejkum.
Žádné komentáře:
Okomentovat