úterý 12. března 2013

11. den Amritsar-Chandigarh-Shimla

Jedenacty den nasi velke cesty byl ve znameni vetsiho presunu. Rano jsme vstavali ve 4:30. Malem nas to oba zabilo. Byli jsme radi, ze jsme vcas dorazili na nadrazi, jelikoz v tuto ranni dobu vypadame, jako kdyby nam uletly vsechny vcely. Na nadrazi nastal trochu vetsi stres, protoze zde nebyly informacni tabule s odjezdy vlaku, tudiz jsme nevedeli, z jakeho nastupiste nas vlak do Chandigarhu odjizdi. Zaroven jsme probehli vsechny nastupiste a nas vlak tam proste nebyl. Poprosili jsme tedy mistni, zda nam nemohou poradit. V ten moment jsem pochopil, ze se zacinam jako muzska populace v Indii. Prisel jsem ke skupince tri zen a jednoho muze a komunikoval jsem jen s muzem. Evidentne se ze me take stava indicky sovinista. Nakonec mi poradila jedna ze slecen a byla to kolej, ktera ani nebyla poradne oznacena a byla jaksi stranou.

Cesta vlakem uz byla v klidu. Vagon byl poloprazdny. Vzhledem k brzkemu vstavani, jsme vetsinu cesty prospali. Obsluha nabizela snidani, kterou ve vlacich milujeme. Ale tentokrat jsme museli odmitnout, protoze nase strevni potize porad pretrvavaly. Znovu musim pochvalit servis ve vlacich. Obsluha roznasi jidlo, piti, kafe, chai a take chipsy. Aby te chvaly nebylo malo, tak jsme do cile dorazili o pul hodiny drive. No, proste bych Indian Railways zavedl i u nas.

V Chandigarhu jsme se rychle rozhodli, ze v tomto meste nechceme byt a vyrazili jsme Tuk Tukem smer autobusove nadrazi. Pred vyberem riksaka, nejdrive zkontroluji dle navigace v mobilu, kolik je to kilometru, abychom meli predstavu o cene. Tak jsem zjistil, ze to ma byt cca. jedenact kilometru. Riksak navrhnul cenu 150 rupii, coz se nam vubec nelibilo, tak zacal oponovat, ze je to minimalne 15 kilometru. Vysvetlil jsem mu, ze ma navigace nelze, a ze je to 11 km. Nakonec jsme se domluvili na cene 100 rupii. To uz bylo prijatelne, ale stejne je realna cena uplne nekde jinde.

Na autobusem nadrazi jsme meli stesti a behem deseti minut odjizdel autobus smer Shimla. Nejdrive jsme nevedeli, kde se kupuji listky, ale rychle jsme pochopili, ze na autobusove zastavce je vyklenek, kam si vzdy stoupne pruvodci a prodava listky tesne pred odjezdem busu. Byli jsme na autobus zvedavi, protoze to byla nase prvni jizda v Indii. Cesta byla v pohode do momentu, nez jsme se zacali kroutit uzkymi silnickami do hor. Predstavte si, ze byste klickovali 90 km autobusem po horskych silnicich nad Spindlerovych Mlynem. Musim se priznat, ze nam z toho nebylo uplne nejlepe. Kdyz k tomu pripoctete fakt, ze jsme se nekolikrat mijeli o centimetry v plne rychlosti s jinym autobusem, tak to byl fakt narez.

Mestecko Shimla je v casti, ktera se nazyva Himachal Pradesh. Clovek by rekl, ze je to takova podhorska oblast, vzhledem k Himalajim, ale mestecko lezi v nadmorske vysce 2200 metru. Behem Britske kolonizace si tu jeden dustojnik udelal zimni a letni sidlo a od te doby to tady je jako ve Spindlu. Jezdi sem spousta bohatsich Indu z Noveho Dilli a celkove je to takove relaxacni mesto. Spousta veci je zde zakazana na ulicich-vyhazovani odpadku, plastovych lahvi, plivani ci koureni(ano, opet jsem usurpovan za svou zavislost).

Po prijezdu jsme si zajistili ubytovani, malinko se po ceste prospali a vyrazili jsme na obhlidku mesta. Shimlu bych nazval opicim mestem. Je jich tady opravdu hodne a ja se k nim po konfliktu z Agry nepriblizuji. Nad mestem je socha opiciho boha Hanumana a take opici chram, tak proto se asi nestrili a nechavaji behat po meste.

Vzhledem k tomu, ze jsme v horach, tak je tu o dost chladneji nez v Dilli. Vecer musime chodit v bundach a na pokoji to zadna sauna take neni.

Vecer jsme usnuli brzy a tesili jsme se, jak si uzijeme nasledujici den v horach.

Žádné komentáře:

Okomentovat