Dnesni den zacal jiz tradicne, a to v Indian Coffee. Tentokrat doslo na michana vajicka s toustem. Kazdy den me bavi Indicka anglictina. Tentokrat doslo na diskuzi s cisnikem, ze chceme 2x michana vajicka se dvema tousty. Cisnik odpovedel, ze tedy dvojnasobna(double) michana vajicka. Ja mu na to rikam, ze nechceme dvojnasobna, ale dve porce. Reakce byla, ze tedy double. Jejich anglictinu proste nema smysl resit.
Nasledne jsme se vypravili smer nadrazi. I kdyz je v Shimle vetsinou vse do kopce, tak na nadrazi to bylo z kopce. Celkem jsme se na cestu vlackem tesili, protoze je to jednokolejka, ktera ma dlouhou historii-150 let. Jeste dnes tuto trasu jezdi vlacek, ktery ma nazev Toy(hracka) vlak. Byl takto pojmenovan dle sve velikosti a vzhledu. Tento vlacek stale jezdi na uhli. Podobne trate jsou v cele Indii jen dve.
My jsme na tuto 90ti kilometrovou trasu zvolili modernejsi verzi dieseloveho vlaku,ale vzhledem nebyl moc odlisny od originalu. Cesta mela trvat necelych sest hodin. Predstava to byla silena, protoze vlak byl podobny nasemu klasickemu pantaku.
Trasa byla nadherna. Je zde 103 tunelu na teto 90ti km vzdalenosti. Vyhledy na vsechny hory a kopce byly uzasne. Vlak klesa z pocatecnich 2100 metru nad morem do mestecka Kalka, ktere lezi v 740 metrech. Je to nadherny zazitek, ktery je vykoupen otlacenymi zadky a trochu i unavou.
Z nadrazi jsme utikali do hotelu, ktery jsme si dopredu nasli na internetu. Je na dobrem miste ve meste, ale rozhodne neni vzdalen udavany jeden kilometr od nadrazi, ale spise tak dva a pul.
Hotel ma ciste a prostorne pokoje. Akorat nam prislo, ze na hotelu krome nas nikdo neni. Zamestnanci si tu delali soukromy vikendovy vecirek.
Zaciname se pripravovat na zitrejsi posledni den v Indii. Pres obed se nejspise pujdeme podivat do mistnich zahrad a v 17:00 nam jede vlak smer Nove Dilli. Odtud budeme v noci z nedele na pondeli odletat pres Moskvu do Prahy.
Toto je posledni clanek psany v Indii. Popis zitrejsiho dne a zazitky z cesty do Prahy Vam prinesu az v pondeli ve 12:30, kdy nase letadlo dosedne na pristavaci plochu letiste Vaclava Havla.
Nasledne jsme se vypravili smer nadrazi. I kdyz je v Shimle vetsinou vse do kopce, tak na nadrazi to bylo z kopce. Celkem jsme se na cestu vlackem tesili, protoze je to jednokolejka, ktera ma dlouhou historii-150 let. Jeste dnes tuto trasu jezdi vlacek, ktery ma nazev Toy(hracka) vlak. Byl takto pojmenovan dle sve velikosti a vzhledu. Tento vlacek stale jezdi na uhli. Podobne trate jsou v cele Indii jen dve.
My jsme na tuto 90ti kilometrovou trasu zvolili modernejsi verzi dieseloveho vlaku,ale vzhledem nebyl moc odlisny od originalu. Cesta mela trvat necelych sest hodin. Predstava to byla silena, protoze vlak byl podobny nasemu klasickemu pantaku.
Trasa byla nadherna. Je zde 103 tunelu na teto 90ti km vzdalenosti. Vyhledy na vsechny hory a kopce byly uzasne. Vlak klesa z pocatecnich 2100 metru nad morem do mestecka Kalka, ktere lezi v 740 metrech. Je to nadherny zazitek, ktery je vykoupen otlacenymi zadky a trochu i unavou.
Z nadrazi jsme utikali do hotelu, ktery jsme si dopredu nasli na internetu. Je na dobrem miste ve meste, ale rozhodne neni vzdalen udavany jeden kilometr od nadrazi, ale spise tak dva a pul.
Hotel ma ciste a prostorne pokoje. Akorat nam prislo, ze na hotelu krome nas nikdo neni. Zamestnanci si tu delali soukromy vikendovy vecirek.
Zaciname se pripravovat na zitrejsi posledni den v Indii. Pres obed se nejspise pujdeme podivat do mistnich zahrad a v 17:00 nam jede vlak smer Nove Dilli. Odtud budeme v noci z nedele na pondeli odletat pres Moskvu do Prahy.
Toto je posledni clanek psany v Indii. Popis zitrejsiho dne a zazitky z cesty do Prahy Vam prinesu az v pondeli ve 12:30, kdy nase letadlo dosedne na pristavaci plochu letiste Vaclava Havla.
Žádné komentáře:
Okomentovat