V jednu hodinu rano jsme se konecne dostali do prostor letiste. Bylo to celkem zbytecne cekani pred letistni halou. Obcas jsme museli odbehnout na zachod a Misu stihli postipat komari.
Okolo jedne hodiny nocni jsme zacali proces check-inu a pruchod pres imigracni zonu.
Chapu, ze z duvodu bombovych utoku jsou letiste pod vetsi ochranou, ale na druhou stranu to dost prehaneji. Lide, kteri vypadaji jako teroristi prochazeji bezpecnostnimi kontrolami bez problemu a nas, slusne lidi z CR, prudi za kazdou blbost. Diky tomuto jsem prisel o zapalovac. Absolutne to nechapu. Po cele Evrope s tim nemaji problem, jen v Indii je to skoro na zatykac. Jeste se na nas divne koukali, jak jsme si to vlastne mohli dovolit.
V transfer zone jsme utratili nase posledni rupie, abychom neprekracovali zakony a neodvazeli jejich menu mimo uzemi Indie. Samozrejme jsme si na pamatku nechali jednu minci. Zaroven jsme vyuzili moznosti nakupu v Duty free shopech.
Pak jsme jen behali do kurarny, kde je takova kouzelna krabicka na zapalovani cigaret a cekali na nalodeni do letadla.
Cesta letadlem byla takova standardni. Ruska obsluha byla tentokrat o neco prijemnejsi nez minule. Misa to vzala formou teleportu, v Dilli usnula a probudila se prakticky az v Moskve. Tam probehlo dalsi kolecko Duty free shopu. Jsme oveseni igelitkama jako vanocni stromecek.
Let do Prahy uz byl cekem bez problemu a my se pomalu a jiste zacali tesit na nase kazdodenni radosti a starosti v CR.
Clanek na tema:"Co nam dala a zaroven vzala Indie" se uz pomalu zacal rodit v nasich hlavach. Jak jsem psal drive, bude to chtit nejaky cas, nez se nam to vsechno urovna v hlave a budeme schopnit vyjadrit vsechny zazitky spravne.
Samozrejme Vam posleme info, ze je na blogu novy a zaroven posledni clanek.
V Praze jsme pristali 18.3.2013 ve 12:45 CET po 18ti dnech cestovani. Jsme stale jeste plni zazitku a zaroven hrozne unaveni.
Dekuji vsem ctenarum tohoto blogu, ze vydrzeli cist nas cestopis. Obcas nam trochu trvalo, nez se objevili clanky za par dni. Zaroven nam prominte obcasne chyby, preklepy, chybejici pismena ci slova. Podminky, ve kterych jsme clanky psali, nebyly nikdy tak idealni, jako kdyz to clovek pise doma u televize.
NAMASTE
Okolo jedne hodiny nocni jsme zacali proces check-inu a pruchod pres imigracni zonu.
Chapu, ze z duvodu bombovych utoku jsou letiste pod vetsi ochranou, ale na druhou stranu to dost prehaneji. Lide, kteri vypadaji jako teroristi prochazeji bezpecnostnimi kontrolami bez problemu a nas, slusne lidi z CR, prudi za kazdou blbost. Diky tomuto jsem prisel o zapalovac. Absolutne to nechapu. Po cele Evrope s tim nemaji problem, jen v Indii je to skoro na zatykac. Jeste se na nas divne koukali, jak jsme si to vlastne mohli dovolit.
V transfer zone jsme utratili nase posledni rupie, abychom neprekracovali zakony a neodvazeli jejich menu mimo uzemi Indie. Samozrejme jsme si na pamatku nechali jednu minci. Zaroven jsme vyuzili moznosti nakupu v Duty free shopech.
Pak jsme jen behali do kurarny, kde je takova kouzelna krabicka na zapalovani cigaret a cekali na nalodeni do letadla.
Cesta letadlem byla takova standardni. Ruska obsluha byla tentokrat o neco prijemnejsi nez minule. Misa to vzala formou teleportu, v Dilli usnula a probudila se prakticky az v Moskve. Tam probehlo dalsi kolecko Duty free shopu. Jsme oveseni igelitkama jako vanocni stromecek.
Let do Prahy uz byl cekem bez problemu a my se pomalu a jiste zacali tesit na nase kazdodenni radosti a starosti v CR.
Clanek na tema:"Co nam dala a zaroven vzala Indie" se uz pomalu zacal rodit v nasich hlavach. Jak jsem psal drive, bude to chtit nejaky cas, nez se nam to vsechno urovna v hlave a budeme schopnit vyjadrit vsechny zazitky spravne.
Samozrejme Vam posleme info, ze je na blogu novy a zaroven posledni clanek.
V Praze jsme pristali 18.3.2013 ve 12:45 CET po 18ti dnech cestovani. Jsme stale jeste plni zazitku a zaroven hrozne unaveni.
Dekuji vsem ctenarum tohoto blogu, ze vydrzeli cist nas cestopis. Obcas nam trochu trvalo, nez se objevili clanky za par dni. Zaroven nam prominte obcasne chyby, preklepy, chybejici pismena ci slova. Podminky, ve kterych jsme clanky psali, nebyly nikdy tak idealni, jako kdyz to clovek pise doma u televize.
NAMASTE
Žádné komentáře:
Okomentovat