pondělí 18. března 2013

Letem svetem zpatky do CR

V jednu hodinu rano jsme se konecne dostali do prostor letiste. Bylo to celkem zbytecne cekani pred letistni halou. Obcas jsme museli odbehnout na zachod a Misu stihli postipat komari.

Okolo jedne hodiny nocni jsme zacali proces check-inu a pruchod pres imigracni zonu.

Chapu, ze z duvodu bombovych utoku jsou letiste pod vetsi ochranou, ale na druhou stranu to dost prehaneji. Lide, kteri vypadaji jako teroristi prochazeji bezpecnostnimi kontrolami bez problemu a nas, slusne lidi z CR, prudi za kazdou blbost. Diky tomuto jsem prisel o zapalovac. Absolutne to nechapu. Po cele Evrope s tim nemaji problem, jen v Indii je to skoro na zatykac. Jeste se na nas divne koukali, jak jsme si to vlastne mohli dovolit.

V transfer zone jsme utratili nase posledni rupie, abychom neprekracovali zakony a neodvazeli jejich menu mimo uzemi Indie. Samozrejme jsme si na pamatku nechali jednu minci. Zaroven jsme vyuzili moznosti nakupu v Duty free shopech.

Pak jsme jen behali do kurarny, kde je takova kouzelna krabicka na zapalovani cigaret a cekali na nalodeni do letadla.

Cesta letadlem byla takova standardni. Ruska obsluha byla tentokrat o neco prijemnejsi nez minule. Misa to vzala formou teleportu, v Dilli usnula a probudila se prakticky az v Moskve. Tam probehlo dalsi kolecko Duty free shopu. Jsme oveseni igelitkama jako vanocni stromecek.

Let do Prahy uz byl cekem bez problemu a my se pomalu a jiste zacali tesit na nase kazdodenni radosti a starosti v CR.

Clanek na tema:"Co nam dala a zaroven vzala Indie" se uz pomalu zacal rodit v nasich hlavach. Jak jsem psal drive, bude to chtit nejaky cas, nez se nam to vsechno urovna v hlave a budeme schopnit vyjadrit vsechny zazitky spravne.
Samozrejme Vam posleme info, ze je na blogu novy a zaroven posledni clanek.

V Praze jsme pristali 18.3.2013 ve 12:45 CET po 18ti dnech cestovani. Jsme stale jeste plni zazitku a zaroven hrozne unaveni.

Dekuji vsem ctenarum tohoto blogu, ze vydrzeli cist nas cestopis. Obcas nam trochu trvalo, nez se objevili clanky za par dni. Zaroven nam prominte obcasne chyby, preklepy, chybejici pismena ci slova. Podminky, ve kterych jsme clanky psali, nebyly nikdy tak idealni, jako kdyz to clovek pise doma u televize.

NAMASTE

neděle 17. března 2013

16. den Kalka a Nove Dilli

Sestnacty den byl nasim poslednim v Indii a v Pakistanu. Uz jsme zacali trochu rekapitulovat, co nam cesta dala a zaroven vzala. Na toto tema vytvorime zvlastni zapis v nasem blogu a chceme ho napsat trochu s odstupem casu, at nejsme tak kriticti.

Vzhledem k tomu, ze se do postele nejspise dostaneme az v pondeli vecer, tak jsme rano zvolili taktiku prospani celeho dopoledne. V jedenact jsme v hotelu vyrazili na snidani. Chteli jsme zachovat tradici a dat si vajicko, ale v hotelu asi nemaji skoro zadne suroviny, protoze meli jen naany. Nebylo to spatne, ale omeleta by byla urcite lepsi.

Jeste vecer jsem narazil na jednu zajimavou vec. Chodil jsem kourit na strechu, protoze nechci usurpovat Misu a jiz behem odpoledne jsem tam videl matrace a prislo mi to divne. Okole desate uz na matracich lezeli zamestnanci hotelu a spali. Dalsi space jsme pak nasel v jidelne. No, bylo to zvlastni.

Po snidani jsme vyrazili Tuk Tukem do Pinjore zahrad. Je to misto, kam chodi mistni vyssi vrstva relaxovat a na piknik. Je to zajimavy park, kde je spousta jezirek a fontan. Cilem dnesniho dne byl hlavne odpocinek, protoze nas vecer cekal presun do Noveho Dilli a nasledne nocni let do Prahy.

Tak jsme si tak nejak lenosili a koukali na mistni, jak chodi oblekani, co si davaji k obidku atd. Pak nas prepadl hlad, tak jsme vyrazili do mistniho fast foodu. Jak jiz bylo napsano, indicke jidlo uz nam dost leze krkem, tak jsme zvolili cinske nudle s cesnekem. Samozrejme i tam museli nacpat trochu sveho koreni, ale byla to prijemna zmena.

Po jidle se ozval muj zaludek. I pres vylecene prvni strevni potize, se mi tento problem vratil. No, bylo to tip top. Zachod byl sice odporny, ale svemu ucelu poslouzil.

Po opusteni arealu jsme nejdrive zamirili k mistnim obchodnikum, kde jsme nakoupili dalsich par darku a pote jsme konecne objevili poradny kramek s korenim. Pan mel trochu vyvalene oci, kdyz jsme mu ke kase prinesli hromadu balicku s korenim, ale po chvilce se vratil do normalu a zacal pocitat. Stastni jsme opustili kramek, nakoupili dalsich par drobnosti a vyrazili jsme motoriksou na nadrazi. Tam nas cekal cisty vlak, plny prekvapeni.

Ve vlaku mel kazdy na sedacce noviny. Po chvilce zacala obsluha nosit podnosy, kde byl sandwich, samosa, zakusek, dva bonbony, pytlicky s cajem a mineralni voda. Pote jeste prisla druha svacina a vecere. Co Vam budu povidat, takhle se maji snazit Ceske drahy. Cesta probihala v poradku a my jsme doufali, ze vlak dorazi do Dilli vcas, protoze jsme se potrebovali dostat na metro, ktere nas melo odvezt na letiste.

Metro jsme v poradku stihli a odvezlo nas primo na letiste, kde nas cekalo nemile prekvapeni.

Z bezpecnostnich duvodu se clovek dostane na letiste az ctyri hodiny pred odletem. My jsme na letiste dorazili sest hodin pred odletem, tak nas jeste cekaly dve hodiny poflakovani se pred letistni halou.

sobota 16. března 2013

15. den Shimla a Kalka

Dnesni den zacal jiz tradicne, a to v Indian Coffee. Tentokrat doslo na michana vajicka s toustem. Kazdy den me bavi Indicka anglictina. Tentokrat doslo na diskuzi s cisnikem, ze chceme 2x michana vajicka se dvema tousty. Cisnik odpovedel, ze tedy dvojnasobna(double) michana vajicka. Ja mu na to rikam, ze nechceme dvojnasobna, ale dve porce. Reakce byla, ze tedy double. Jejich anglictinu proste nema smysl resit.

Nasledne jsme se vypravili smer nadrazi. I kdyz je v Shimle vetsinou vse do kopce, tak na nadrazi to bylo z kopce. Celkem jsme se na cestu vlackem tesili, protoze je to jednokolejka, ktera ma dlouhou historii-150 let. Jeste dnes tuto trasu jezdi vlacek, ktery ma nazev Toy(hracka) vlak. Byl takto pojmenovan dle sve velikosti a vzhledu. Tento vlacek stale jezdi na uhli. Podobne trate jsou v cele Indii jen dve.

My jsme na tuto 90ti kilometrovou trasu zvolili modernejsi verzi dieseloveho vlaku,ale vzhledem nebyl moc odlisny od originalu. Cesta mela trvat necelych sest hodin. Predstava to byla silena, protoze vlak byl podobny nasemu klasickemu pantaku.

Trasa byla nadherna. Je zde 103 tunelu na teto 90ti km vzdalenosti. Vyhledy na vsechny hory a kopce byly uzasne. Vlak klesa z pocatecnich 2100 metru nad morem do mestecka Kalka, ktere lezi v 740 metrech. Je to nadherny zazitek, ktery je vykoupen otlacenymi zadky a trochu i unavou.

Z nadrazi jsme utikali do hotelu, ktery jsme si dopredu nasli na internetu. Je na dobrem miste ve meste, ale rozhodne neni vzdalen udavany jeden kilometr od nadrazi, ale spise tak dva a pul.

Hotel ma ciste a prostorne pokoje. Akorat nam prislo, ze na hotelu krome nas nikdo neni. Zamestnanci si tu delali soukromy vikendovy vecirek.

Zaciname se pripravovat na zitrejsi posledni den v Indii. Pres obed se nejspise pujdeme podivat do mistnich zahrad a v 17:00 nam jede vlak smer Nove Dilli. Odtud budeme v noci z nedele na pondeli odletat pres Moskvu do Prahy.

Toto je posledni clanek psany v Indii. Popis zitrejsiho dne a zazitky z cesty do Prahy Vam prinesu az v pondeli ve 12:30, kdy nase letadlo dosedne na pristavaci plochu letiste Vaclava Havla.

Okenko neviditelne Misi

Indicke jidlo
Pobyt se nam blizi ke konci a tak mohu zhodnotit indickou kuchyni. Musim priznat, ze jsem v tomto bode zazila nejvetsi zklamani. Cekala jsem, ze jidlo bude jine nez jak ho znam z prazskych indickych restauraci, ale co me zaskocilo byla zalostna kvalita surovin a mala variabilita - nejhorsi je, ze indicke jidlo je neuveritelne mastne. Oni ghi - tak rikaji oleji- davaji snad i do caje. To, ze je indicka kuchyne prilis mastna, dozvedcili i Indove, ktere jsme behem nasich cest potkali. Zaroven byli i prekvapeni, ze nas jejich jidlo nepali(mame proste dobry zaklad z domova). V knihkupectvi jsem take objevila kucharku "Varime bez oleje". Tak to asi nebude jen nas pocit.
I prestoze jsme svedomite vyzkouseli jist na ulici, v lepsich restauracich i ve vlaku a musim konstatovat, ze zadny zazrak to rozhodne nebyl. Po tydnu vas uz nebavi jist stale dokola univerzalni thali ci neco podobneho a tak se mi zacaly zdat sny o italskych testovinach, tofu a cerstve zelenine.
Dalsi zajimavosti je, ze vsude najdete male obchudky s potravinami. Ovsem vasi pocatecni radost schladi nabizeny sortiment, ktery je omezen na vodu, kolu, chipsy a pokud mate velke stesti, tak i susenky. Pokud tedy nenarazite na prodejce bananu, muzete na zdravou svacinu klidne zapomenout.

Zviratka v Indii
Je na case take zhodnotit Indii z pohledu fauny. K me velke radosti tady zviratka potkavate na kazdem rohu. Ve mestech ulice cisti posvatne kravy, flekata prasata a polodivoci dobracti psi. V Jaipuru jsme jeste videli vypasene krysy. Vsude take vidite hejna ruznych ptaku, vcetne papousku.
Mimo mesta narazite take na kozy, slony, velbloudy a semtam i na kocku. Zadne z techto zvirat nas neobtezovalo. Jedinou vyjimku tvori opice. Nejvice jich bylo v horach, zejmena ve meste Shimla. Na ulicich hledaly vse, co se da snist a nerozpakovaly se vam cokoliv sebrat z ruky. My osobne jsme byli pronasledovani dvakrat. V ulicich dokonce visi napisy, jak jsou opice nebezpecne, ale myslim, ze vice nez tyto napisy, Vas presvedci jejich ostre zuby.

Cestovani Indii
Indii jsme procestovali vlaky, ale doslo samozrejme i na jine druhy dopravy. O vlacich nemohu rici krive slovo a lze je jen dooporucit. Prestoze se obcas vlak stane cirkusem na kolejich(diky cestujicim), poskytuje Vam veskery komfort. Ovsem pravdou je, ze ve vetsine pripadech jsem cestu prospala. Autobus jsme vyuzili jen dvakrat, a to poprve na cestu do hor. Na prvni pohled mel autobus jiz neco za sebou a pamatoval lecos. Ridic s pruvodcim tvorili vtipny tandem. Ridic letal pres vymoly a sekal zatacky. Do toho pruvodci s kabelkou vykrikoval Shimla na kazdem rohu a kasiroval nove prisednuvsi. Zazitek to byl neuveritelny. Kdyz jsme dojeli po 90ti kilometrech do vysky 2200 metru nad morem, byla jsem opet rada na pevne zemi. Po druhe jsme jeli na vylet a vzhledem k povaze cesty vse probehlo v klidu. Jen pruvodce pracovni cestu vyuzival pro dopravu svych pribuznych a znamych.

Dale jsme na svych cestach vyuzili motoriksy(Tuk Tuk), mene pohodlne cykloriksy a dokonce i vytah. Indie je proste zeme nekonecnych moznosti.

Taxi jsem schvalne nejmenovala, protoze stejny standard jako u nas.

pátek 15. března 2013

14. den Shimla-Fagu-Kufri-Naldehra-Mashobra-Shimla

Dnesni rano jsme vyrazili na snidani do Indian Coffee. Streva uz mame relativne v pohode, tak jsme si dali toast s marmeladou a omeletu s rajcaty. Co Vam budu povidat, byla to proste dobrota. Uz nam to jejich jidlo zacalo trochu lezt krkem.

Agentura nas poslala na autobusove nadrazi, kde na nas cekal minibus s dalsimi ucastniky zajezdu. Prvni skupinka byli lide v nasem veku z Noveho Dilli, druha skupinka byli takovy trochu zmateni chlapci, bohuzel netusim z jakeho mesta a pan z Keraly, ktery mel me sympatie do doby, nez nam oznamil, ze je clenem komunisticke strany.

Behem vyletu jsme zazili spoustu srandovnich situaci, protoze jsme se presunuli o nekolik stovek metru vyse a tam byl cerstvy snih. Vsichni, krome nas, videli snih poprve v zivote, takze se koulovali, fotili a skakali do snehu. No, bylo to tak trochu jako s materskou skolkou. Bylo to v miste, ktere se jmenuje Fagu. Je to mala vesnicka, kde se, jako na jenom z mala mist v Indii, pestuji jablka. Jeste cestou na Fagu zastavil minibus u jedne vyhlidky. Pruvodce nam vysvetlil, ze je to zelene udoli, tak jsme na nej nechapave koukali a on doplnil, ze jsou to jen modriny. V ten moment nam doslo, ze vlastne v Indii neni moc jehlicnatych lesu:-)

Po Fagu nasledovalo misto, ktere se jmenuje Kufri. Bylo to nejvyse polozene misto naseho vyletu-2510 mnm. Je to jedno z prvnich mist v Indii, kde vznikl svah pro lyzovani. Nic zvlastniho to nebylo, ale soucasti arealu byla mala zoologicka. Tak jsme nevahali a vyrazili za zviratky. Byla to skromna, ale pekna ZOO. Celkem jsme videli maximalne 20 zviratek a mezi nimi napr. 3 medvedy ci leoparda. V ZOO se cela nase skupinka spolucestujicich osmelila a zacali se vyptavat. Samozrejme to jako vzdy skoncilo spolecnym focenim a jeli jsme dale.

Dalsim mistem na trase byla Naldehra. To byl prakticky ztraceny cas. Je zde golfove hriste a misto pro piknik. Dali jsme si limcu a vyrazili do autobusu, kde probehlo dalsi kolo vyslechu.

Poslednim mistem byla Mashobra. Zastavili jsme u svahu, kde pestuji a jablka a jelo se zpet do Shimly.

Prislo mi, ze je tento vylet vhodny spise pro Indy a ne pro nas. Snih, jehlicnate lesy i jablone mame v Cechach take. Na druhou stranu jsme byli radi, ze se muzeme podivat po okoli. Nevyhodou bylo, ze na kazde zastavce byla restaurace, kterou provozovala poradajici agentura, tudiz se nas vsude snazili nacpat k jidelnim stolum.

Vecer jsme probehli trhy a nakoupili par darku pro rodinu. Zaroven jsme se take rozhodli zakoupit mistni whiskey, samozrejme za vyhodnou cenu. Na veceri jsme zasli do cinskeho bistra. Byla to prijemna zmena, dat si kureci teryaki a ryzove nudle.

Pak uz jen probehlo nezname mnostvi panaku whiskey a hura do hajan.

čtvrtek 14. března 2013

13. den Shimla

Vzdy, kdyz si myslite, ze uz Vas nemuze nic prekvapit, tak se seredne mylite. Uz v noci me probudila silena bourka. Rano jsme meli narizeneho budika na devatou a pri probuzeni bourka stale trvala. Tudiz nastalo debata, zda se na vylet pojede nebo ho agentura zrusi. Dohodli jsme se, ze se v agenture zastavime a zjistime aktualni info.

Jelikoz nam hotel absolutne nevyhovoval, tak jsme si zabalili nase prenosne domovy a vyrazili do centra, kde jsme potrebovali navstivit vice mist.

V agenture nam rekli, ze se uvidi az tesne pred odjezdem. Kousek od agentury je banka, kde jsem vyzkousel vymenit penize, ktere nam zustaly z Pakistanu. Bohuzel se mi to nepovedlo, tak pokud budete mit nekdo zajem, rad Vam je vymenim za koruny:-) V nejhorsim s nimi zaplatime veceri u "nasich" kluku.

Bohuzel agentura vylet presunula az na patek, tak nase kroky dale vedly smer jiny hotel YMCA. Je to krestanska ubytovna, kde jsou vitani lide vsech vyznani, takze i my, ateisti. Pokoje maji ciste, velke a nedavno vymalovane. S pani na recepci jsem domluvil prenosna kamna za mensi poplatek a vyrazili jsme smer pokoj. Pokoj ma krasny vyhled do udoli a hlavne zrekonstruovanou sprchu. Tepla voda sice tece jen od 19:00 do 9:00, ale i tak je to prijemna zmena. Vzhledem k tomu, ze sychrave pocasi stale pokracovalo, tak jsme zvolili jako program poledni klid.

Odpoledne uz se pocasi trochu umoudrilo, tak jsme si dali mensi kolecko po meste. Nejdrive pozdni obed-vyborna samosa, doplnena o kureci a zeleninovy hamburger. Pak jsme prosli mistni kramky a na zaver jsme si sedli k internetu. Podarilo se nam na blog dostat druhou varku fotek a na patek mame naplanovanou posledni varku. Vsechny fotky sem davat nebudeme. Radsi je s Vami osobne projdeme, pokud bude zajem.

Vecer jsme si uzili teplou sprchu a teply pokoj. Je to obrovsky teplotni rozdil. Prvnich deset dni clovek funguje v teplotach 25-30 stupnu a ted bych to v Shimle odhadl tak na 5-10 stupnu. Alespon trenujeme na Prahu...............;-)

Ja jsem jeste potkal na poslednim cigarku cestovatele z Noveho Zelandu. Cestuje po Indii 2 a pul mesice a jeste ho mesic ceka. No nevim, zda bychom my chteli neco podobneho absolvovat.

Fotky 2. kolo

Areál Taj Mahalu-Agra

Cyklorikša

Pravý originální Taj Mahal

Hawa Mahal-Jaipur

Jantar Mantar-Jaipur

Amber Fort-Jaipur

Jal Mahal-Jaipur

Lotus Temple-Nové Díllí

Golden Temple-Amritsar

středa 13. března 2013

Fotky

Tak se nam konecne podarilo nahrat par fotek z cest. S internetem je to tady trochu horsi. Zkouseli jsme jiz vice internetovych kavaren a proste to nejde. Fotky nize jsme nahravali skoro hodinu.

Ulice Noveho Dilli

Oblibena restaurace ve Starem Dilli-ctvrt Pahar Ganj

Main Bazaar-čtvrť Pahar Ganj-Staré Dillí

Naše kamarádka veverka

Red Fort-Nové Dillí

Red Fort-Nové Dillí

Gate of India-Nové Dillí

Neviditelná Míša

Budova vlády

Nádraží Nové Dillí

Vstup do areálu Taj Mahalu


12. den Shimla

Po dohnani spankoveho deficitu jsme vyrazili na obhlidku mesta a na kratkou prochazku po okoli. Mesto na nas pusobi prijemnym dojmem. Nikdo nam nic nenabizi, mestecko je ciste a auta zde maji dokonce zakaz troubit. Na zacatku cesty jsme si u mistniho trhovce koupili banany a to byla chyba. Indove vse pri nakupu bali do novin a jak ty noviny zasustily, tak pribehla opice a skocila Mise na nohu. Misa rychle predala balicek mne, tak jsem mel opici na noze ja. Rychle jsem balicek s banany dal do batohu a v ten moment to opici prestalo bavit a my jsme mohli pokracovat v ceste.

Prochazku jsme si protahli do vedlejsiho mesta. Bylo to pro nas prijemne, protoze cestou nebylo tolik aut a vyhledy na okolni kopce byly nadherne. Chteli jsme jit tak trochu stranou mimo hlavni cesty a zaroven jsme si chteli uzit trochu prirody. Prosli jsme tedy pres krestansky hrbitov a za nim byla skala, ze ktere byly pekne vyhledy. Tam jsme narazili na dva mistni chlapce, kteri se nas trochu lekli, protoze si zde i pres zakaz koureni, vychutnavali cigarko. Uklidnil jsem je komentem, ze si dam take. Tak jsme si tam v klidu sedeli a pokurovali spolecne.

Prosli jsme si dalsi kousek za mestem a pak byl nejvyssi cas vyrazit zpet, protoze ve meste je agentura, ktera porada vylety po okoli a ma otevreno jen do 18:00. Slapli jsme tedy do kroku a agenturu jsme stihli jeste otevrenou. Oznamili nam, ze na nasledujici den je v planu zajimavy vylet autobusem, tak jsme si ho zaplatili a nasledujici den vyrazime do okoli. Pokud se nam vylet bude libit, tak jejich sluzeb urcite vyuzijeme i dalsi den.

Vecer jsme si jeste jednou prosli mesto, udelali par fotek a zacali planovat, co si dame pristi den k jidlu, protoze se nam nase streva zacinaji vracet do normalu a uz nas nebavi kolorit poslednich dni-susenky, toastovy chleb, banany a cerne uhli.

úterý 12. března 2013

11. den Amritsar-Chandigarh-Shimla

Jedenacty den nasi velke cesty byl ve znameni vetsiho presunu. Rano jsme vstavali ve 4:30. Malem nas to oba zabilo. Byli jsme radi, ze jsme vcas dorazili na nadrazi, jelikoz v tuto ranni dobu vypadame, jako kdyby nam uletly vsechny vcely. Na nadrazi nastal trochu vetsi stres, protoze zde nebyly informacni tabule s odjezdy vlaku, tudiz jsme nevedeli, z jakeho nastupiste nas vlak do Chandigarhu odjizdi. Zaroven jsme probehli vsechny nastupiste a nas vlak tam proste nebyl. Poprosili jsme tedy mistni, zda nam nemohou poradit. V ten moment jsem pochopil, ze se zacinam jako muzska populace v Indii. Prisel jsem ke skupince tri zen a jednoho muze a komunikoval jsem jen s muzem. Evidentne se ze me take stava indicky sovinista. Nakonec mi poradila jedna ze slecen a byla to kolej, ktera ani nebyla poradne oznacena a byla jaksi stranou.

Cesta vlakem uz byla v klidu. Vagon byl poloprazdny. Vzhledem k brzkemu vstavani, jsme vetsinu cesty prospali. Obsluha nabizela snidani, kterou ve vlacich milujeme. Ale tentokrat jsme museli odmitnout, protoze nase strevni potize porad pretrvavaly. Znovu musim pochvalit servis ve vlacich. Obsluha roznasi jidlo, piti, kafe, chai a take chipsy. Aby te chvaly nebylo malo, tak jsme do cile dorazili o pul hodiny drive. No, proste bych Indian Railways zavedl i u nas.

V Chandigarhu jsme se rychle rozhodli, ze v tomto meste nechceme byt a vyrazili jsme Tuk Tukem smer autobusove nadrazi. Pred vyberem riksaka, nejdrive zkontroluji dle navigace v mobilu, kolik je to kilometru, abychom meli predstavu o cene. Tak jsem zjistil, ze to ma byt cca. jedenact kilometru. Riksak navrhnul cenu 150 rupii, coz se nam vubec nelibilo, tak zacal oponovat, ze je to minimalne 15 kilometru. Vysvetlil jsem mu, ze ma navigace nelze, a ze je to 11 km. Nakonec jsme se domluvili na cene 100 rupii. To uz bylo prijatelne, ale stejne je realna cena uplne nekde jinde.

Na autobusem nadrazi jsme meli stesti a behem deseti minut odjizdel autobus smer Shimla. Nejdrive jsme nevedeli, kde se kupuji listky, ale rychle jsme pochopili, ze na autobusove zastavce je vyklenek, kam si vzdy stoupne pruvodci a prodava listky tesne pred odjezdem busu. Byli jsme na autobus zvedavi, protoze to byla nase prvni jizda v Indii. Cesta byla v pohode do momentu, nez jsme se zacali kroutit uzkymi silnickami do hor. Predstavte si, ze byste klickovali 90 km autobusem po horskych silnicich nad Spindlerovych Mlynem. Musim se priznat, ze nam z toho nebylo uplne nejlepe. Kdyz k tomu pripoctete fakt, ze jsme se nekolikrat mijeli o centimetry v plne rychlosti s jinym autobusem, tak to byl fakt narez.

Mestecko Shimla je v casti, ktera se nazyva Himachal Pradesh. Clovek by rekl, ze je to takova podhorska oblast, vzhledem k Himalajim, ale mestecko lezi v nadmorske vysce 2200 metru. Behem Britske kolonizace si tu jeden dustojnik udelal zimni a letni sidlo a od te doby to tady je jako ve Spindlu. Jezdi sem spousta bohatsich Indu z Noveho Dilli a celkove je to takove relaxacni mesto. Spousta veci je zde zakazana na ulicich-vyhazovani odpadku, plastovych lahvi, plivani ci koureni(ano, opet jsem usurpovan za svou zavislost).

Po prijezdu jsme si zajistili ubytovani, malinko se po ceste prospali a vyrazili jsme na obhlidku mesta. Shimlu bych nazval opicim mestem. Je jich tady opravdu hodne a ja se k nim po konfliktu z Agry nepriblizuji. Nad mestem je socha opiciho boha Hanumana a take opici chram, tak proto se asi nestrili a nechavaji behat po meste.

Vzhledem k tomu, ze jsme v horach, tak je tu o dost chladneji nez v Dilli. Vecer musime chodit v bundach a na pokoji to zadna sauna take neni.

Vecer jsme usnuli brzy a tesili jsme se, jak si uzijeme nasledujici den v horach.

pondělí 11. března 2013

10. den Lahore(Pakistan) a Amritsar

Rano jsme meli v planu navstivit nekolik Lahorskych pamatek, ale bohuzel se nam to nepovedlo. Vecerni Misina nevolnost se zmenila ve strevni potize, a to same potkalo me. Cele dopoledne jsme tedy prolezeli na hotelu a po obede jsme zamirili taxikem na pakistansko-indicke hranice. Cestou nas jeste kontrolovala skupinka vojaku. Evidentne byli zvedavi, koho taxikar veze. Tak jsme dostali spoustu dotazu a pak nas pustili. Pri vsech diskuzich jsem pouzival kouzelnou formuli, ze je u nich lepe nez v Indii. Vetsinou to pomuze a hlavne je to pravda.

Na hranicich to bylo o trochu komplikovanejsi, protoze na indicke strane nam byly scannovany batohy. Mel jsem trochu strach, protoze mam jeste zbytek nouzove Vysociny a hlavne jsem jim predaval papir, kde je uvedeno, ze nedovazim zadne maso. Pred celnici jiz cekali taxikari a my jsme se dohodli na rozumne cene.

Hotel jsme vybirali tentokrat dle Lonely Planet a byla to spravna volba. Po ubytovani jsme hned zapadli do postele a nechali odpocivat nase streva.

Vecer jsme vyrazili znovu do Jallianwara Bagh a znovu Zlateho chramu, ktery jsme chteli videt po zapadu slunce. Jallianwara Bagh je park, kde na zacatku minuleho stoleti, za vlady Britskeho imperia, probehl masakr 15ti set Indu, kteri poklidne demonstrovali proti Britske nadvlade. Je to docela pekny park, kde jsou dva pamatniky tohoto masakru. Na konci parku je zed, kde jsou jeste videt diry po kulkach.

Zlaty chram pri zapadu nebo po zapadu slunce je stejne hezky jako pres den, panuje tu takova poklidna atmosfera a v chramu stale hraje a zpiva Benjo Band. Vecer uz jsme jen odpocivali, protoze nas nasledujici den ceka narocne vstavani, a to ve 4:15 do podhorske oblasti a to trasa Amritsar-Chandigarh-Kalka. Tam uz snad bude konecne klid. Ale musim se k necemu priznat, v Pakistanu jsme si prijemne odpocinuli, tudiz dnesni den neprisla zadna krizovka.

Uz nam zbyva jen necely tyden do odletu. Obcas si rikame, ze uz se domu tesime.

Jeste poznamka pod carou:
Dekuji anonymnimu autorovi za info ohledne aktualni situace v Lahore. Nastesti jsme se tomu vyhnuli. Nepokoje probehly v sobotu a my dorazili do Lahore v nedeli rano a jak pisu vyse, uz jsme v poradku zpet v Indii.

neděle 10. března 2013

9. den Amristar a Lahore(Pakistan)

Rano jsme vyrazili taxikem smer indicko-pakistanska hranice. Taxikar neumel moc anglicky, ale to nevadilo, potrebovali jsme byt co nejdrive na hranicich, abychom dostatek casu na prochazku po pamatkach Lahore.

Imigracni proces na obou stranach probehl bez problemu. Ani nas nehnali do bezpecnostnich ramu. Pokud bychom tedy meli v batohu bombu, tak by to nikomu nevadilo.

Na pakistanske strane jsme potkali francouzskeho novinare, ktery nam navrhl, zda s nim nechceme jet taxikem a rozdelit si cenu na polovinu. Bylo to vyhodne pro obe strany, tak jsme vyrazili. Za hranicemi to vypadalo podobne jako v Indii, ale cim dale jsme byli, tim bylo mene aut, mene lidi a celkove to bylo prijemnejsi. Francouzsky novinar se nenechal klamat taxikarem a po ruznych dohadech nas taxikar vysadil na pozadovanem miste. Jeste ve voze nam take francouz poradil, ze mame rovnou zamirit k Badshai Mosque, kde je take Shahi Quila a Minar-e-Pakistan. Vice k pamatkam nize. Dojeli jsme k mesite a zde jsme zacali resit velky problem. V Indii neni problem sehnat hotel, ale v Lahore ano. Na cele mesto je maximalne tak deset hotelu.

Nakonec jsme se vyprdli na hotel a nase kroky vedly smer mesita. Cestou k mesite nam padla do oka venkovni zahradka, kde jsme se najedli. S jidlem jsme byli maximalne spokojeni a opet jsme si vzpomneli na"nasi" pakistanskou restauraci. Nechci kritizovat Indy, ale podle me, proste Pakistanci vari lepe a maji zajimavejsi jidla.

Areal mesity je nadherny komplex, kde se neplati zadne vstupne. Potkali jsme zde spoustu pruvodcu, kteri alespon trochu mluvi cesky. Vzdy po par zdvorilostnich frazi nabidli sve sluzby, ale po odmitnuti se s nami rozloucili a odesli. Zacali jsme chapat, ze jsme evidentne v zemi, kde jeste maji lide slusne vychovani. Celkove to je v Pakistanu jine. Sice se s nami chtel kazdy vyfotit, ale na druhou stranu nas nefotili na "tajnacku". Vzdy prisli, slusne se zeptali a nasledne podekovali. Na trzistich nam nikdo nic nenabizi a pokud ano, tak se slusne zepta a nenabizi nam sve sluzby, odvoz, hotel atd. Po mesite jsme se nechali provest panem, ktery tvrdil, ze dela pruvodce od svych dvaceti let a nyni mu je 55. No nevim, vypadal na 70 let. Diky jeho znalostem se nam prohlidka moc libila a uzili jsme si to. Soucasti mesity je take male muzeum, kde je k nahlednuti koran, vysivany na semisove latce.

Naproti mesite je pevnost Lahore. Je to takovy soubor 20 budov, ktere jsou v dosti zalostnem stavu. Prosli jsme si je, udelali par fotek a vyrazili smer minaret.

Uprostred velkeho parku je 60 metrovy minaret, ktery je videt z celeho mesta. Park byl uklizeny, nebylo tam moc lidi a panoval zde relativni klid.

Badshai Masjid
Mesita, ktera byla postaven v roce 1673 Mughalskym vladcem Aurangzebem. Je postavena z cerveneho piskovce a je dechberouci.

Shahi Quila
Se take nazyva Lahore Fort. Je to pevnost, u ktere nikdo nevi, kdy byla postavena. Odhaduje se, ze byla postavena v roce 1025. V roce 1981 byla uznana organizaci Unesco jako svetove dedictvi.

Minar-e-Pakistan
Jedna se unikatni 60ti metrovy minaret v Iqual Park. V roce 23.3.1940 zde byla podepsana Pakistanska deklarace, ktera stanovila oddeleny domov pro Muslimy zijici na subkontinentu. Tento den je nyni oslavovan jako statni svatek. Minaret je postaven z kamene a mramoru.

Vecer uz byl v poklidu a my jsme vyuzili nalezeny hotel k ubytovani. Jeste me zastihl hlad, tak jsem vyrazil do blizke restaurace. Misa zustavala na hotelu, protoze ji zacalo bolet bricho. Byla to predzvest, ktera nam narusila cely nasledujici den.

Nasledujici den nas cekal navrat do Indie. Musim se priznat, ze se nam tam ani moc nechtelo. Myslim si, ze az se me po navratu nekdo zepta, zda ma letet do Indie. Tak mu poradim, at se vyprdne na Indii a leti do Pakistanu. Turistu tu moc neni, proto si jich vazi. Ceny jsou vice nez prijatelne. Ja jsem dnes koupil krabicku Marlborek na nase za 15 korun. Asi pojedu zpet pres hranice s kartonem v batohu.

Salam alejkum a vitej zpet Namaste.

sobota 9. března 2013

8. den Nove Dilli a Amritsar

Rano jsme se presunili z Noveho Dilli do Amritsaru. Byla to cesta nacpanym vlakem, ale my jsme meli sva mista jista. Sice jsme na zacatku nesedeli vedle sebe, ale po 5ti minutach cesty probehla mensi skatulata batulata hejbejte se a my jsme po zbytek cesty sedeli vedle sebe. K snidani byl opet toastovy chleb, tentokrat s vajecnou omeletou. Byla to dobrota. Cestu jsme prakticky prospali. Trvala 8 hodin, tak se neni cemu divit.

Zajimavosti bylo, ze lide na vetsich zastavkach vyskakovali za jizdy z vlaku jeste pred peronem a v ruce meli prazdnou tasku. Pred odjezdem se vraceli s taskou plnou. Evidentne byla moznost nakoupit neco vyhodne. Vlaky stoji vetsinou na zastavkach 2-10 minut. Ja tyto pauzy vyuzivam na doplneni nikotinu. Bohuzel nikdy nevim, jak dlouho bude vlak stat, tak obcas dochazi na vtipne situace a ja naskakuji za jizdy do vlaku.

Po prijezdu jsme se vratili do standardniho zivota v Indii. Rychle odmitnout vsechny druhy riksaku a s jednim se dohodnout na vyhodne cene, ktera neni vyhodna pro nas, ale pro nej.

Po ceste nam vyhladlo, tak jsme u Zlateho chramu zamirili do nejblizsi vyvarovny a vybrali jsme si mistni specialitu jmenem kulcha. Je to placka na tisic ruznych zpusobu s omackou. My jsme si vybrali bramborovou placku. Je to takovy trochu jiny bramborak. Obed pro dva i s pitim nas vysel na krasnych 38 kc. Nasledne jsme vyrazili na prohlidku mistnich hotelu. Par jsme jich prosli a vyhral hotel, kde pokoje nemaji okna, ale na druhou stranu byl cisty a za rozumnou cenu.

Po ubytovani nas cekal chram chramu, a to Zlaty chram. Amritsar je centrem Sikhu, coz jsou muzici, kteri nosi turbany, neholi se a nestrihaji vlasy. Nekteri maji normalni turban a druzi maji na hlave hadr, do ktereho zamotaji vlasy, tudiz jim z toho vznikne na hlave takova bambule. Jako ve vsech duchovnich pamatkach jsme museli sundat boty i ponozky a oba jsme museli mit na hlave satek. Misa mela a ja jsem si koupil jeden v mistnim stanku. Bude to cenna pamatka za par korun.

Zlaty chram
Stavba komplexu Zlateho chramu zacala okolo roku 1577 a byla dokoncena 1604. Jedna se o unikatni Sikhskou architekturu, ktera lezi o jednu uroven zeme nize nez okoli. Je to symbol lidskeho bratrstvi a kvality. Cely den se v chramu zpivaji hymny a zpivaji je v nekolika jazycich. V komplexu jsou dve veze, ktere mely branit chram pred najezdy odpurcu ci nepratel. Chram je pozlacen 750 kg zlata.

Areal Zlateho chramu je nadherny. Je to takovy velky bazen, kde je uprostred chram a kolem bazenu jsou dalsi historicke budovy. Vim, zni to vtipne, ale je to tak. V arealu je moznost za mensi poplatek prespat a take se zdarma najist. Ani jedne moznosti jsme nevyuzili. Po obhlednuti arealu jsme zamirili do fronty, ktera vedla do chramu. Tradicne jsme se dostali do indicke strkanice a sahnul na nas kazdy druhy. Ve fronte se s nami dal do reci mistni muz. Jiz nekolik let pracuje v Kanade a z Amritsaru pochazi. Bylo to prijemne povidani a dokonce vedel, kde lezi Cechy. Ja jsem mu to jako kazdemu Indovi zacal vysvetlovat a on me zastavil, ze je to vedle Polska. Malinko nas tim vykolejil. Rekl nam jeste neco z historie chramu a poradil, jak se v chramu pohybovat.

Po prichodu do chramu v nas zavladlo jeste vetsi nadseni. Vnitrek je perlou celeho komplexu. Celou cestu po lavce do chramu jsme oba premysleli nad jednou veci. V reproduktorech znely chvalozpevy. Misa si myslela, ze pousteji CD a ja jsem vedel, ze to zpivaji zive, akorat me nenapadlo, ze budou sedet primo v chramu. Byli jsme tedy uvnitr a tam 4 Sikhove hrali a zpivali chvalozpevy. Tento duchovni koncert byl prenasen i mistni televizi. Hudebniky i celou mistnost obklopovala spousta vericich. Jsem sice cistokrevny ateista, ale tento zazitek byl magicky.

Vecer na me dolehla trochu krize. Clovek cestuje po Indii a obcas uz ma dost vseho handrkovani a nabidek. Do toho mi dva lide ve meste oznamili, ze cele mesto je nekuracke.

Sli jsme si tedy zlepsit naladu na veceri. Probehla klasika-Byriany a nudle. Pote uz jsme si na hotelu zabalili veci a zacali jsme se tesit na nedelni prejezd do Pakistanu. Snad to bude stat za to, protoze taxi na hranice nas stalo na Indii nevidanych 750 rupii, coz je asi 290 kc.

Salam alejkum.

pátek 8. března 2013

7. den Jaipur a Nove Dilli

Rano jsme se velice neradi presunuli z Jaipuru zpet do Noveho Dilli. Jaipur nas hodne nadchl. Lidi, barvy, trhy atd. No, budeme vzpominat v dobrem. Az se me nekdo zepta, kam zamirit po priletu do Indie, tak mu povim, at se vubec nezdrzuje v Novem Dilli a ihned vyrazi smer Rajastan.

Vyrazeli jsme rano vlakem v 6:00. Co Vam budu povidat, kdo nas zna, tomu je jasne, ze zrovna prijemne vstavani to pro nas nebylo. Predchozi noc jsme se pokusili usnout o pulnoci, ale diky sousedce z USA se nam to nepodarilo, jelikoz je evidentne nahluchla a jeji televizi poslouchal cely hotel. Vypla ji az v momente, kdy jsem ji zabouchal na dvere.

Ve vlaku to bylo bez problemu. Prirovnal bych to k ceskemu Elefantu. Relativne ciste vagony a standardne dobry servis. Cestou jsme i posnidali. Podaval se toust s maslem a kofta s bramborovymi hranolky. Kofta je takovy koreneny zeleninovy karbanatek. V pul jedenacte jsme dorazili do Noveho Dilli.

Probehli jsme prilehlymi ulickami na metro a pred pul dvanactou jsme dorazili na hotel. Opet jsme volili ubytovani v cestovatelske ctvrti Pahar Ganj. Kvalita hotelu zadny zazrak, ale na druhou stranu byl za rozumnou cenu. Akorat koupelna byla odporna, tak ji Misa dobrovolne vycistila.

Nastesti jsme v tomto meste byli jen do soboty. Presouvali jsme se totiz na sever do Amritsaru. Dilli nam proste nesedlo. Je spinave, je tu moc lidi a kvalita vseho nulova. LIDI, NEJEZDETE SEM!

Odpoledne jsme si udelali den takzvane na pohodu. Z pamatek, ktere jsme v Dilli chteli navstivit, nam uz zustavaly jen tri:

Gandhi Smriti
Velmi mile prekvapeni na ceste Indii. Jedna se o maly areal, kde zil poslednich 144 dni sveho zivota Mahatma Gandhi. V tomto arealu byl i zastrelen svym odpurcem. Jsou zde vytvarovane jeho posledni stopy v chodniku a pomnicek na miste, kde umrel.

Humayun's Tomb
Jedna se o hrobku, kterou postavili Mughalove v sestnactem stoleti. Byla postavena persankou Haji Begum, coz byla manzelka Mughalskeho vladce Humayuna.

Lotus Temple
Neobvykly chram, ktery je vytvarovan do lotosoveho kvetu. Byl postaven v roce 1986 a ma 27 mramorovych listu. Filozofie chramu je takova, ze do nej mohou vstupovat vsichni bez rozdilu viry.

Z hotelu jsme vyrazili na metro, ktere je za nadrazim New Delhi. Pred nadrazim se opet snazil jeden z chytrolinu na nas vydelat. Jako vzdy se zeptal, zda mame jizdenku a pokud ne, tak zna jedinou legalni agenturu, kde nam ji sezene. Poslal jsem ho do pr.... a slo se dale. Kolem nadrazi New Delhi je spousta podobnych podvodniku, kteri jsou slusne obleceni a mavaji propiskami. Dejte si prosim pozor na tyto muze, pokud nekdo nekdy poletite do Dilli.

Metro nas privezlo kousek od Gandhi Smriti. Mise se udelalo cestou trochu spatne, tak jsme si pred arealem odpocinuli a po chvilce vyrazili do mist, kde umrel Mahatma Gandhi. Byli jsme mile prekvapeni z prostredi, ktere tu je. Hezky dum, cista zahrada, male muzeum s fotkami a osobni historii M.G. Pred domem jsou vyobrazeny jeho posledni kroky a pomnik, kde zemrel, ale to uz jsem psal vyse. Ani se nam nechtelo pryc.

Pokracovali jsme motoriksou k Humayunove hrobce. Prislo mi, ze uz se konecne priblizujeme s taxami v motorikse na hodnotu, ktera uz nevyhovuje ani riksakovi. Dohodli jsem s nim polovicni cenu nez chtel a celou cestu byl nastvanej. Mam z toho radot, ale na druhou stranu vim, ze nas porad dost stahuji. U hrobky jsme se rozhodli, ze dovnitr nechceme, tak jsme se sli projit jen okolo hrobky.

Pokracovali jsme dalsi motoriksou smer posledni dnesni pamatka. Tim byl Lotosovy chram. Je to zajimava a moderni budova, kolem ktere je hezky park a mensi vodni nadrze. Prosli jsme si to a zaroven jsme i ve stinu odpocinuli.
Pote nasledoval presun na hotel opet metrem.

Doplnuji par postrehu z celeho dne. Zacinam prichazet na chut smesce jmenem chai. Metro v Dilli nema chybu. Prvni vagon je vzdy rezervovan jen pro zeny a je tam malo lidi, tak cestujeme prvnim a druhym vozem metra zaroven. K obidku jsme meli rawa dosa masala a cinske nudle se zazvorem. Rawa masala je zeleninova smeska ve vajecno-moucne placce a k tomu dva druhy omacek.

Odpoledne jsme take meli zajimavy zazitek. Chteli jsme si koupit jizdenky na metro. Platil jsem panovi 36 rupii 100 rupiovou bankovkou. Rekl mi, ze nema drobne, a ze mi listek neproda. Vlastne mi to ani nerekl, jen mi vratil penize a blbe koukal. To nas donutilo vylezt z metra. Stesti nam pralo a my jsme nasli nas prvni potravinovy diskont v Novem Dilli. Tam se nam bohuzel stala nemila vec a zapomneli jsme pri placeni v nakupnim kosiku antisepticky gel. Pri kontrole u vychodu tato polozka nebyla na uctence, tak to vypadalo, ze chceme okrast Indy:-) Ochranka nastesti omyl pochopila a gel jsme na pokladne doplatili.

Vecer uz jsme jen vyrazili na jidlo a na net, abychom Vam mohli konecne nahrat par zajimavych fotek. To se nam bohuzel nepovedlo, protoze internet tady v kavarnach neni zadny slagr. K veceri jsme si dali Mattar Mushroom s naanem a musim se priznat, ze jsme si poprve v Indii opravdu pochutnali.

Noc zacinala stejne jako predesla. Opet jsme meli souseda z USA a opet mel televizi na plne pecky. Dalsi nevyhodou bylo to, ze jsme meli okna z pokoje na chodbu a tam se celou svitilo. Moc jsem se nevyspal, tak jsem doufal, ze to dozenu ve vlaku na ceste do Amritsaru.

Tak a zitra hura na sever!

čtvrtek 7. března 2013

Okenko neviditelne Misi-Indie 5ti smysly

Jsme v Indii sesty den, a to co jsme zatim videli a prozili, me inspirovalo k hodnoceni, jaka Indie vlastne je. Pokud se na tuto zemi podivate skrze 5 smyslu, je vysledek pomerne prekvapivy.

Cich
Indie nesmrdi! Ano, ctete skutecne spravne. Citit je pouze na mistech, kde byste to cekali. Napriklad zed kam chodi vsichni na zachod. Spise nez smrad citite specificky pach-vonne tycinky se misi s vuni koreni a vareneho jidla. Ovsem s postupujicim dnem se tento oder misi s kourem z aut a vy nakonec zjistite, ze kracite mlhou. Smog je tu opravdu neuveritelny a vy se ve finale nevyhnete pouziti satku nebo rousky. Nastesti nam dny ve mestech ubehly pomerne rychle a za par dni si jdeme vyprat plice na sever do hor. Uprimne, byt jen ve mestech, by pro me znamenalo umrit na rozedmu plic.

Chut
Tak nevim, zda nam vsechna jidla vari v uprave pro bile tvare, ale zatim zadny zazrak. Nemohu rict, ze neco bylo vylozene spatne, ale my cekali vice. Oba dva mame radi korenena indicka ci pakistanska jidla, ale tady jakoby se slehla zem po koreni a zajimavych kombinacich. Dale tedy vzpominame na "nase" kluky z pakistanske restaurace v Praze. Co se tyce jidla, je to slozitejsi, nez jsem cekala. Ovoce, az na banany a mandarinky, nejime zadne a zeleninu preventivne vubec z duvodu zdravotni bezpecnosti. Tak spise nejime nez jime. Ovsem tento stav je zpusoben i tim, ze je desne vedro.

Hmat
Snazime se na moc veci nesahat, jsme totiz stale paranoidni a bojime se, aby na nas neco pekneho nepreskocilo. Vsude je spina. Odpadky jsou jedna vec, ale mnohem horsi je neuveritelna prasnost. Prach Vam proste zaleze vsude, tak mame stale pocit, ze jsme spinavi. Po par dnech Zbysek prohlasil, ze do pracky by strcil nejen svuj batoh, boty a obleceni, ale i sebe a pral nejmene pul dne. Jak jsme paranoidni, tak do kazde vody cpeme desinfekci a neustale si myjeme ruce antiseptickym gelem(dar od Romci a Ladi z Olomouce, velke diky).

Sluch
Zkratka a jasne, bez spuntu do usi v Indii neprezijete. Idealni je, je mit nacpane v usich 24 hodin denne, aby Vam pak vecer netrestila hlava. Vtipne je, ze tento hluk je moc i na mistni, o cemz jsme se presvedcili, kdyz motoriksak na ceste do Amber Fort poslouchal hudbu ve sluchatkach.

Zrak
Pokud pomineme smog, ktery stipe do oci, tak zrak je jediny smysl, ktery netrpi. V Indii je proste porad na co koukat. Pochopitelne ne vzdy vidite same pekne veci, ale vzhledem k tomu, o jak velky rozdil mezi kulturami se jedna, mate stale oci dokoran.

6. den Jaipur

Dnesek jsme pojali jako odpocinkovy. Mise se jeste vecer udelalo z vedra spatne a teplota ji stoupla na 38 stupnu. Proto jsme cele dopoledne prospali a na obed jsme opet vyrazili na strechu naseho hotelu. Bylo to docela vtipne, protoze mistni kuchar nebyl pritomen, tak ho nahaneli ze strechy hotelu. Zaroven nemeli ani Coca Colu, tak hlavni pikolik musel vyslat sveho podrizeneho do blizkeho kramku.

Kuchare bohuzel nesehnali, tak to musel uvarit hlavni pikolik Kalay. Misa si dala zeleninovy mix a ja jsem si vybral Chana Masala, coz je smes s cizrnou. Bohuzel toto jidlo bylo na sily provizorniho kuchare, tak me ukecal, at si dam neco jineho. Tudiz jsem zvolil proverene Aloo Ghobi, tudiz brambory s kvetakem. K tomu jsem si prihodil placky chapati. Jak jsme predpokladali, zadny zazrak to nebyl.

Po obede jsme vyrazili smer Amber Fort a Jaigarh. Jiz pri prijezdu z Agry jsme si vsimli, ze na nadrazi je stanek, ktery garantuje ceny dopravy Tuk Tukem ci taxikem. Tyto ceny urcuje vlada a jsou pro turisty vice nez prijatelne. Tim, ze obe vyse zminovane pevnosti jsou 13 km z mesta, tak bylo jasne, ze pesky nepujdeme. Cesta byla bez problemu. Pan mel radost z vydelane castky, tak si cestou zastavil pro cigara a pro benzin. Zaroven ve meste probihala poulicni bitka mezi pravniky a policisty, tak se z mostu snazil neco videt, ale nezadarilo se mu.

Po prijezdu k Amber Fort jsme byli uchvaceni. Jak uz jsem psal drive, tak je Jaipur na okraji pouste, tudiz i tyto chramy lezi prakticky na pousti a zaroven v kopcich. Nize Vam uvadim info k pevnostem.

Amber Fort
Jedna se o pevnost, ktera je spise palacem a byla postavena ze zluteho a ruzoveho piskovce a z bileho mramoru. Je rozdelena do 4 hlavnich casti. Je to Jaleb Chowk, Chand Pol, Jai Mandir a Sukh Niwas.
Moc jsme si tuto pevnost uzili. Je zde spousta zajimavych mistnosti, prijemnych namesticek a vezi. Nebylo tu moc turistu a zaroven byla moznost se schovat do stinu. Porad tu panuji teploty okolo 30 stupnu, tak to neni nic prijemneho. Uz se zaciname tesit zpatky do nasi zimy:-) Udelali jsme zde i hodne fotek.

Jaigarh
Nad Amberem je jeste jedna pevnost, a to Jaigarh. Byla naplanovana mahardzou Jai Singhem a dokoncena Jai Singhem II. Je to kilometr do kopce, tak jsme se trochu prosli a vypotili. Z pevnosti jsou nadherne vyhledy na mesto. Je zde take nejvetsi delo na kolech, ktere kdy bylo pouzito. Pevnost ma take sve zasobniky vody a nikdy nebyla zdolana. Ani se moc nedivim, komu se chtelo skrabat do takoveho kopce.

Tuk Tuk zpet nas stal o trochu vice nez cesta tam. Na chvilku nam pan ridic zastavil u palace Jal Mahal, ktery lezi uprostred jezera, ktere take nese jmeno Jal Mahal. Je to zajimava podivana. Pak uz jsme pospichali skrze ulice do centra. Nas ridic srazil cestou nejakeho pana na kole a jeste mu vynadal.

Kousek od hotelu jsme si dali vecu. Ja mel Chana Masala a Misa Dal Fry. K tomu jsme pridali cesnekovy a maslovy naan. Bylo to moc dobre, akorat Misa to mela presolene. Evidentne zase pansky sovinismus, protoze to se soli nebylo poprve.

Vecer uz byl poklidny. Chystali jsme se jit spat brzy, protoze nas rano cekala cesta vlakem do Dilli a v sobotu presun na sever do Amritsaru.

středa 6. března 2013

5. den Jaipur

Celou noc jsme spali jako miminka, tak jsme dohodli s bratry, kteri vlastni hotel v Jaipuru, ze tu zustaneme az do patku. Cena je prizniva a hlavne je to v klidne ulici. Na balkone nam dela spolecnost maly gekoncik, ktery pozira vsechnu nebezpecnou havet.

Rano jsme vyrazili s mistnim motoriksakem do centra. Vysadil nas kousek od od brany, ktera vede do stareho mesta.

Old(Pink) City
Tato cast mesta je take nazyvana jako ruzove mesto. Byla pojmenovana dle barvy, kterou maji vsechny domy ve ctvrti. Domy nechal takto nabarvit maharadza Ram Singh jako uvitani pro krale Edwarda VII. Ruzova barva predstavuje pohostinnost a dle nynejsich zakonu musi byt takto natren kazdy, nove postaveny, barak ve ctvrti. V teto casti mesta jsme navstivili nasledujici pamatky.

City Palace
Jedna se o komplex budov, zahrad a dvoru. Tento palac byl postaven maharadzou Jai Singhem a byl po staleti rozsirovan.

Jantar Mantar
Kousek od palace je hvezdarna, kterou take nechal postavit maharadza Jai Singh v roce 1728. Byla postavena diky jeho zalibe v astrologii. Byl spise astrologem nez valecnikem. Nechal postavit jeste dalsi hvezdarny v Dilli, Varanasi a Ujjainu. Tato je vsak nejvetsi. Jmeno je odvozeno ze Sanskritu.

Hawa Mahal
Kousek za hvezdarnou je budova, kterou opet nechal postavit stejny maharadza v roce 1799 a mela slouzit pro zeny z kralovske rodiny, aby mohly sledovat deni ve meste. Z teto budovy jsou nadherne vyhledy na mesto, palac a pevnost Amber, kterou jsme se chystali navstivit nasledujici den.

Nase nasledujici kroky vedly pres ruzna trziste, ktera byla hodne rozdilna oproti trzistim v Novem Dilli. Pred odletem jsme videli vice dokumentu o trzistich v Indii a vsude byla spousta stanku, ve kterych bylo mozne koupit ruzne latky a koreni. My jsme se s timto typem stanku setkali az v Jaipuru. Ruzove mesto je plne Bazaaru, kde je mozne koupit koreni z cele Indie, pasminy, sari, testoviny ci tvarovane nadoby na vareni.

Pri pruchodu starym mestem jsme take narazili na prijemnou restauraci. Oba jsme si dali Aloo, coz je takova bramborova smeska. Ja jsem ji mel s kvetakem a Misa se spenatem. Moc jsme si pochutnali. Nemila situace nastala behem placeni. Obcas si rikam, ze Indove nepocitaji s lidmi z cech, kteri se nenechaji oblbnout. Platili jsme 265 rupii, tak jsem nechal cisnikovi dysko jen 5 rupii, protoze ta restaurace byla trochu formou bufetu a on nechal natazenou ruku s bankovou a koukal na me s vyrazem-naval dalsi penize. Tak jsem mu tu bankovku vzal se slovy:"Kdyz nechces, tak nechces!". Koukal jako puk. Nakonec jsem mu tu bankovku dal, hodili jsme batoh na zada a vyrazili jsme vstric dalsim dobrodruzstvim. Uz jsme se vicekrat setkali s tim, ze nas chteli nejakym zpusobem prechytracit. Napr. kalkulacka blbne, ja jsem se spletl, cena je vyssi atd.

Na druhem konci stareho mesta jsme se dostali k budove Albert Hall, ve ktere sidli hlavni muzeum. Budova je nadherna. Zitra uvidime, zda se tam dostaneme. Za touto budovou je park, ve kterem jsme probrali plany na dalsi den. Samozrejme jsme se v parku stali velkou atrakci pro mistni. Nejdrive se k nam priblizovala skupinka dvou muzu a dvou zen. Je to takove zvlastni. Nejdrive si povidali 15 metru od nas, pak 10 metru a najednou stali primo vedle nas. Zeny k nam staly zady, aby muzi mohli pozorovot vse, co delame. Na zaver nas "prepadla" skupinka chlapcu s dotazem, zda se s nami mohou vyfotit. Radi jsme jim v tomto smeru poslouzili, kdyz se tak slusne zeptali. Ve vetsine pripadu si nas totiz vsichni foti na "tajnacku" mobilem.

Zaver dne jsme prozili v hotelove restauraci, kde jiz tradicne doslo na indicky sovinismus, kdy se byl cisnik 2x ptat, jak mi chutna a Misu ignoroval. Jidlo bylo celkem dobre a my jsme si poradne uzili stresni restauraci. Menu bylo thali a byriany.

Zatim na nas Jaipur pusobi dost pozitivne. Nabidek vseho druhu je tu minimalne o padesat procent mene nez v jinych mestech. Vse je tu takove barevnejsi a hezci. Zeny maji zajimavejsi obleceni atd. Lokalita mesta ma sva negativa. Tim, ze je to na okraji pouste, tak se teploty pohybuji okolo 30ti stupnu a na obloze neni ani mracek. Pokud je tedy clovek cely den venku, tak je pak vecer unaveny ne z chozeni, ale z toho strasnyho vedra. Zachranou nam je balena voda, kterou prodavaji na kazdem rohu.

úterý 5. března 2013

4. den Agra a Jaipur

Tak jsme na drink nakonec nesli, ale prochazka mestem nas neminula. Po par vecerech v Indii nam doslo, ze okolo devate hodiny vecerni uz neni v ulicich takovy ruch. Proto radi vyuzivame tohoto nedostatku mistnich a po vecerech chodime mestem.Snazime se vyhybat tmavym ulickam. Nechceme se dostat do zbytecneho konfliktu.

Dnesnim hlavnim programem byla navsteva slavneho Taj Mahalu. Jiz prechozi den jsme zakoupili listky, abychom zbytecne nemuseli ztracet cas pobihanim okolo. Jiz pri vstupu nas budovy a okoli uchvatily. Je to soubor budov, kteremu vevodi hrobka z bileho alabastru, ktera ma na kazde strane mesitu. Musim se priznat, ze je to uchvatne. Na fotkach vsak vypada o hodne mensi.

Vstup do hrobky je samozrejme jen bez bot, tak jsme si je poctive sundali a pak uz jen zirali, jak tam cizinci chodi v navlecich. Tyto navleky rozdavaji zdarma ke vstupence. Nam je bohuzel nikdo nedal, tak jsme tam pobihali s botam v rukou. Mistni vyuzivaji uschovnu na boty, ale tem my zatim neverime.

V arealu je take mensi muzeum, ktere na internetu lide chvali, ale moc velky zazitek to nebyl. U vstupu je takova mala sin slavy, kde jsou vsichni prezidenti, kteri navstivili tento areal. Mezi hromadou fotek jsme nasli fotku Milose Zemana nekdy z roku 2000, kde je take pasovan na prezidenta. Tak bud to je standardni indicka hloupost nebo indove znaji budoucnost.

Po Taj Mahalu jsme uz nikam nechteli chodit a ani jezdit, protoze Agra je dira po granatu a nic zvlastniho, krome Taj Mahalu a Agra Fort, tam neni. Tak jsme poprve vyuzili vseobecne znameho pruvodce Lonely Planet k vyberu mista pro obed a popoledni kavu. Obed byl za rozumnou cenu, ale zadny slagr to nebyl. Nevim, zda redakce Lonely Planet je z USA ci Australie, ale o cestovani toho moc nevedi a pruvodce je dobry tak akorat pro neznalky. Pote jsme se presunuli do dalsiho, pruvodcem doporuceneho, podniku. Kavarna dle evropskeho standardu za evropske ceny. Dali jsme si latte a Darjeeling caj. Prisla hromada otazek, co k tomu chceme. Nakonec byla cena trojnasobna, tak jsem to chlapcum orezal zpatky na zakladni pozadavek-kafe a caj. Koukali jako kdyby meli nadloubano.Asi jsou zvykli na Amiky, kteri zaplati cokoliv za dobrou kavu. Kafe bylo povedene, ale caj byl kvality velice nizke.

Dalsi pokusy dle Lonely Planet uz neprijdou. Vyrazime ted smer nadrazi Agra Cannt. Vzhledem k dostatku casu jsme se rozhodli pro obycejneho cykloriksaka. Pan byl mily a cena byla rozumna, tak jsme se dohodli. To jeste necekal, co za vahu na sve cyklorikse poveze. Obcas slezl z kola a musel nas tlacit. Kdyz uz jsme si rikali, ze pan vydechne naposledy, tak si k tomu zapalil ubaleny eukaliptovy list. Pan proste nebyl becko, tak jsem mu po prijezdu dal rad i zpropitne.

Pokud nekdo pojedete do Agry, tak Vam dam jednu radu. Ja potrebuji vzdy po prejezdu z mista na misto nejaky cas, abych se rozkoukal. V Agre je pred nadrazim misto, ktere toto umoznuje. Na leve strane pred hlavni budovou jsou bila vrata, kterymi se clovek dostane do arealu, kde Vas nikdo neotravuje a muzete vydechnout. Bohuzel se tam objevuji i opice, ktere slysi i sebemensi susteni pytlicku. Takhle k nam pribehla rodinka 3 opic a divne na nas koukala. Tak jsem si je chtel vyfotit pevne uchopenym fotakem, ale nejstarsi samici se to nelibilo, tak me placla pres nohu. Bylo to dosti necekane a chvili jsem koukal jako puk, ale pak nastesti odbehla.

Pak uz jsme se presunuli na nadrazi, kde jsme cekali na nas spoj do mesta Jaipur. Cekal nas tedy druhy presun vlakem. Cesta trvala 4,5 hodiny. Kdyz dojel tento vlak do Agry, tak uz urazil okolo 2000 km. I pres tuto vzdalenost jsme do vlaku nastupovali jen s 2 minutovym zpozdenim. Ceske drahy by se mohli ucit. A to uz ani nemluvim o kvalite vybaveni vlaku.

Ve vlaku jsme potkali prijemneho chlapce z Udaipuru, ktery pracuje jako sef obsluhy v restauraci jednoho z Udaipurskych hotelu. Bylo prijemne si s nim povidat a spoustu veci nam o Indii vysvetlil. Cesta diky tomu utikala rychle a obcas jsme se i zasmali. Poradil nam zastavku, kde budeme vystupovat. Nekdy je tezke zjistit, jestli je to opravdu ta Vase zastavka, protoze jmeno stanice je na takove ne moc viditelne ceduli. Misa si behem cesty trochu zdrimla, aby nabrala sily na dalsi mesto.

Z vlaku jsme tedy vyskocili ve spravnem miste a byly pred nami tri noci v hlavnim meste Radjastanu, ktere se jmenuje Jaipur. Je to mesto se spoustou pamatek, ktere lezi na okraji pouste. Na nadrazi byla hromada nahanecu, kteri nam nabizeli odvoz cykloriksou ci taxikem. Jako vzdy jsme toho nevyuzili, protoze se snazime mit hotely blizko nadrazi. Po chvilce hledani jsme hotel nasli. Po ctyrech dnech v Indii to vypadalo konecne na klidnou noc, plnou hezkych snu o hovezim steaku ci tataraku:-)

Pred odletem nam nekdo radil, ze je lepsi vyuzivat letadla na presuny mezi mesty. S tim po dvou zkusenostech s vlakem nemohu souhlasit. Pokud si clovek priplati za drazsi cestovni tridu, tak nevidim duvod, vzhledem ke komfortu, proc vlaky nevyuzit.

pondělí 4. března 2013

Okenko neviditelne Misi

V tomto okenku najdete nepravidelne komentare z cesty po Indii jako doplnek Zbyskovych clanku. Vzhledem k tomu, ze jsme se pred cestou snazili o vsem vcas informovat, mohlo by se zdat, ze nas nic nemuze prekvapit. Ale tady plati, nektere situace musi clovek zazit, aby uveril.

Incredible India
Damam s muzskym doprovodem se muze lehce stat, ze po opusteni resortu u letiste se stanou neviditelnymi. Nejpozdeji vsak pri vystoupeni z taxi. Tuto nove nabytou schopnost jsem mela vyzkouset na recepci hotelu. Jakekoli me slovni projevy od pozdravu po otazky byly ignorovany a cela pozornost byla smerovana na Zbyska. Z pocatku jsem tomu nevenovala pozornost, ale ihned rano bylo jasne kde je me misto, kdyz po pozdravu uklizec odpovedel hello sir...a me hello bylo odmeneno zarytym mlcenim. V podobnem duchu vse plynulo dale az do chvile, kdy ze me zacly koukat penize-to jsem pak byla viditelne az hamba. Asi nemusim psat jak moc me tato skutecnost nastvala, ale stahla jsem usi a hodne veci resi Zbysek neb oni se se mnou proste nebavi.

Cumime blbe.in
Do Indie jsem odjizdela s informaci: Indove radi koukaji na vsechny a na vsechno. Predstavovala jsem si nepokryte civeni, ale doposud to neni tak zle. Koukaji sice jako telata na nova vrata, ale spis na ulici. V metru ani ve vlaku nas nikdo neocumoval, jen jsme se drobne okukovali navzajem,jedna Indka si nas tajne vyfotila na mobil. Velkou radost meli vsichni ve vlaku, kdyz evropanka jedla obed a pak si balila batoh-uznejte sami, ze to se nevidi kazdy den.
Jina kapitola je ocumovani muzi na ulici. Ti temer az na vyjimky koukaji beloskam na prsa a je uplne jedno co mate zrovna na sobe. Spis mi prijde, ze cim mate mene tim lepe neb pak nemaji prostor pro kdovijakou fantazii. Po techto zkusenostech jsem odlozila satek zakryvajici vystrih neb mi skutecne prislo, ze to jen horsi a Indky nosi vic evropstejsi obleceni nez ja. Stejne mi v nem bylo horko. Zajimave je, ze Zbyska moc nekoukaji a kdyz uz, tak vypadaji plase-asi se boji, aby je takovy obr neinzultoval.

Cim vic hluku tim lip
Ruch ma v indicke kulture nenahraditelne misto, bez nej tak nic nefunguje a proste ticho neni in. Pres den neni co resit neb dostatek hluku zajisti auta, motoriksi a autobusy, komu vozidlo dostatecne nehluci vystaci si s klaksonem a kdyz neni ani ten, tak staci hulakat z pul metru na souseda. I v noci ma hluk sve misto-nesnesitelne ticho je zahaneno vyhravanim mistnich odrhovacek na celou ulici do rannich hodin a po kratke prestavce rano zase znovu. Jak moc krasne se u takove diskoteky spi nemusim vykladat. Ale nejvic me pobavilo, kdyz na konecne tiche ulici zacal nekdo rytmicky mlatit do plechu-proste to nemohl vydrzet. Mimochodem i pri psani tohoto clanku mi libe zni do ucha dalsi indicka vypalovacka, a to je skoro pulnoc. Kam se hrabe Las Vegas-to Indie nikdy nespi! A pokud nemate ucpavky do usi tak s ni i vy.

Delux, super class
Tato sluvka bezne oznacuji neco extra, ale v Indii si muzete byt jisti, ze se jedna o totalni hnus absolutne pod uroven cehokoli myslitelneho. Osobni zkusenost mame s hotely. Pokoje nejsou spatne az kdyz dojdete do koupelny. Doposud jsme meli jen evropske zachody, tak nemuzu hodnotit turecke, ale co stoji skutecne za zminku, tak to jsou sprchy. Vetsinou se jedna o trubku zakoncenou sprchovou hlavici co pamatuje jeste nadvladu britskym imperiem, coz zpusobi, ze pri sprchovani vas voda jen lehce orosi jako majovy desticek. Dalsi kapitolou je tepla voda-tece pokud ji pred tim nechate zhusta odteci. K celkovemu dojmu sprchy je treba dodat, ze pri spusteni voda strika uplne vsude, tak za par sekund mate celou mistnost o velikosti dlane pod vodou vcetne wc, umyvadla a rucniku. Zajimavou proprietou je vzdy pritomny kbelik doplnen malym kyblickem jakoby na polevani. Na co slouzi to skutecne nevime, ale jednou to vymyslime.

3. den Nove Dilli a Agra

Rano jsme zabalili vsechna fidlatka a vyrazili jsme na prvni cestu vlakem z Noveho Dilli do Agry. Cestovni tridu jsme zvolili jiz v predstihu sleeper. S obavami jsme rano vstavali. Pro jistotu jsme se probudili uz okolo pul desate, abychom se i v pripade komplikaci dostali v 11:40 na nadrazi.

Nakonec jsme tam dorazili uz pred jedenactou. Probehli jsme okolo mistnich nahanecu a byli jsme ve vlaku. Svym zpusobem to pro nas byla velka neznama. Opet jsme na toto tema prosli spoustu diskuzi a clanku na internetu. Vsichni zname ty obrazky, kdy lide sedi na strese vozu atd. Muzu Vam potvrdit, ze tak to tady opravdu nevypada. Misa si na zacatku cesty objednala jidlo a prubehu cesty ho take dostala. V kupe jsme sedeli s milou rodinkou na vylete. Tata, mama i obe dcery se nam snazili ve vsem vyjit vstric. Porad se na nas usmivali a obcas nas pozorovali. Na zaver nam poradili, ze mame vystoupit z vlaku az na druhe zastavce v Agre. Rozloucili jsme a vyrazili jsme vstric nejproflaknutejsimu mestu v Indii.

Na nadrazi byla jiz tradicne tlacenice taxikaru a motoriksaku, kdo z nich nas odveze. Na chviku jsme se jim schovali, ale pak nam jeden z nich sam nabidnul ferovou cenu, tak jsme toho vyuzili. Jak uz to tak v Indii byva, je to neco za neco. Nez jsme dojeli k Taj Mahalu, tak nam zastavil u hotelu, ze ktereho mel provizi. Cena vsak byla dobra a ubytovani melo uroven, tak jsme do toho sli.

Vzdycky to svezeni riksou zavani nejakym obchodem. V Novem Dilli jsme chteli nekam jet za 40 rupii, to nas nevzali, ale reakce byla, ze kdyz jim dame 20 a oni nas vezmou do dvou obchudku svych znamych, tak to bude ok. Tato varianta byla spatna ze dvou duvodu, bud tam clovek ztrati cas nebo nic nekoupi a dal si bude muset hledat jineho Tuk Tuka, ktery prijde s podobnou nabidkou.

Na hotelu jsme si chvilku odpocinuli a vyrazili pesky smer Taj Mahal. Vstupenky do Taj Mahalu se kupuji skoro kilometr od vchodu. Je to jiz tradicne nelogicke, ale budiz. Po kratke uvaze jsme se rozhodli, ze Taj Mahal nechame na zitrek. Kazdy nam doporucuje, at se tam jdeme podivat za usvitu, ale to my opravdu rano nevstavame, takze se tam dostaneme az tak na desatou.

Od Taj Mahalu jsme zamirili do Pevnosti Agra. Je to nadherna budova slouzici v minulosti armade.Byla postavena na prelomu 16. a 17. stoleti.

Zpatky jsme se rozhodli jit pesky, coz asi nebyl nejlepsi napad, protoze Misa zacala kaslat, jako kdyby vykourila 60 cigaret za den. Mne ten smog tolik nevadi, protoze moje kuracke plice jsou asi vice odolne.

Vecer mozna pujdeme na drink. Zalezi ovsem na zdravotnim stavu vsech ucastniku zajezdu.

neděle 3. března 2013

2. den Nove Dilli

Tak jsme tu druhy den a pomalu zacineme objevovat krasy a neresti Indie. Zatim musime oba priznat, ze nas to tu vsechno mile prekvapilo. Byli jsme pripraveni na vsechny negativni veci, ktere nas tu cekaji, ale neni to tak hrozne. Lide se budou snazit Vas okradat pri nakupech, budou se Vam snazit prodat vsechny dostupne sluzby a zbozi. Ale clovek se nesmi bat. Nejsou tu stanovene ceny, tudiz musite smlouvat, ale nesmite se dostat pod hranici unosnosti. Takze volit ceny, ktere jsou vyssi nez oficilni, ale ne o tolik. Cilem je, aby obchodnik citil, ze Vas trochu stahnul, ale zaroven Vy vite, ze je to pro Vas prijatelna cena.

Dalsi zajimavosti jsou rozhovory s mistnimi:

Ind:"Odkud jste?"
Ja:"Ceska Republika."
Ind:"A, hezka zeme."
Ja:"Vis, kde to je?"
Ind:"Jasne, v Indii."
Ja:"Neni, je to v Evrope."
Ind:"Evropa? Hezka zeme!"

Co k tomu dodat. Vsechny diskuze zacinaji jen s jednim cilem,a to zajistit Vam hotel, nabidnout Vam jeep ci Vam neco prodat.Jeste jsem se nesetkal s tim, ze by chtel nekdo jen diskutovat.

Dnesni den jsme rozhodli nastivit par pamatek.V kazdem pruvodci ctete, ze neni mozne po Novem Dilli chodit pesky, protoze je vsude smog, prach, husta doprava a riksaci stoji maly peniz. Bohuzel tyto pruvodce nepisou pro me a pro Misu. Nasim cilem pri chozeni mesty neni usetrit penize, ale nasavat atmosferu mesta. Dnes jsme nachodili asi 10-12 kilometru a bylo to prijemne. Castecne jsme se vyhnuli turistickym centrum, tudiz jsme si i odpocinuli od vsemoznych nahanecu.

Ted popisu nektere pamatky, ktere jsme dnes navstivili. Nebudu pamatky detailne popisovat, jako nekteri cestovatele, kteri vezmou pruvodce Lonely Planet a slovo od slova prepisou popis do sveho cestopisu. Informace si kazdy muze precist na netu a ja Vam k tomu chci prinest jen nase zazitky.

Red Fort
Jedna se pevnost, ktera je cela v cervene barve. Jak prekvapive, kdyz se jmenuje Red Fort.Tuto pevnost od roku 1947 do roku 2003 obyvali vojaci. Je to areal, ktery je hezci z venku nez uvnitr. Na druhou stranu tam byl klid a vyfotili jsme par zajimavych budov. Jeste pred vstupem jsme meli nase prvni mimoevropske samosy. Jsou to korenene brambory obalene v testicku. Byly nad ocekavani dobre.

Gandhi Memorial, Raj Ghat
Park, kde byl zpopelnen na hranici Gandhi Mahatma. Jsou zde dva pamatniky. Jeden jako pamatka na Gandhiho a druhy jako pamatka, kde byl primo zpopelnen. Byl to klidny park, kam nepousteli nejnizsiho kastu, tudiz jsme se v klidecku prochazeli a nikdo nam nic nenabizel. Celkove mi prijde, ze pokud clovek chce klid, tak by mel navstivit jeden z parku, protoze parky hlidaji policiste ci armada a zebraky tam nepusti.

Gate of India, Rajpath Road, Lodi Park, General secretary
Brana Indie je temer stejna jako vitezny oblouk v Parizi a zaroven ulice Rajpath, ktera od teto brany vede, je hodne podobna ulici Champs Elysee. Akorat misto predrazenych obchodu naleznete na stranach ulice travnate plochy, kde skupinky muzu hraji fotbal. Hodne hracu tam nosi dres Barcelony. Evidentne i v Indii vedi, komu maji fandit. Na konci ulice Rajpath jsou budovy vlady a parlament.

Spoustu jsme toho v Dilli jeste nestihli, ale to nam nevadi, protoze se tam jeste 2x vratime.

Dovolim si jednu poznamku k metru.Vsude je hodne policistu a na kazde zastavce jsou bezpecnotni ramy.Clovek by rekl, ze je to dostatecna ochrana, ale neni, protoze oni sice maji scanner na batohy a u toho scanneru sedi dva panove, ale ani jeden z nich se nekouka na monitor a oba si ctou noviny.

Vecer uz jsme vyrazili jen na kratkou prochazku a na veceri. Ja jsem si potreboval dat trochu neco jineho, tak jsem mel nudle se zampionama a s kurecim masem. Misa pokracovala v mistnim menu a mela pakoru, coz je zelenina obalena v cockovem testicku. No dobrota to byla.

Nasledne jsme sli na kute. Samozrejme jsme si dali dalsiho preventivniho pandulaka vodky.

A zitra vyrazime na prvni cestu vlakem do Agry, kde nas ceka slavny Taj Mahal,

sobota 2. března 2013

1. den Nove Dilli

Po vsech utrapach, ktere nas cekali po priletu, jsme se v pondeli rano konecne dostali do centra.Cesta metrem byl prijemna.Bylo prakticky prazdne, protoze se na novem metru snazi vydelat, tudiz cena byla relativne vysoka, a to 120 rupii na osobu. Za chvilku jsme byli v centru a tam teprve zacala prava Indie.


Po vylezu z metra jsme s diky odmitli(zatim zdvorile) nabizene motoriksy Tuk Tuk a vyrazili smer ctvrt Paharganj. Je to takove nepsane centrum batuzkaru. Bohuzel jsme udelali tu chybu, ze jsme si cestu chteli zkratit pres nadrazi. Pred nadrazim nas zastavill pan, ktery byl hrozne ochotny a v cechach by clovek rekl, ze nam chce pomoct. Bohuzel tomu tak samozrejme nebylo, protoze jsme v Indii. Oznamil nam, ze k prechodu pres nadrazi potrebujeme bud rezervaci hotelu v dane ctvrti nebo povoleni jedine oficialni agentury v Novem Dilli. Vzhledem k tomu, co jsme pred cestou nastudovali, bylo jasne, ze je to povodnik.Ale vzhledem k cene za motoriksu, kterou domluvil za 20 rupii, jsme se rozhodli, ze to testneme, jak to tady funguje.

V agenture nas ocekaval mily pan, ktery nam nejdrive zjistoval, ktere hotely maji v dane lokalite volno, volal k nim na recepci a 2x mi dal nekoho na ucho. Pri obou hovoroch byl hlas uplne stejny.Evidentne nekdo sedel doma u televize a odpovidal na jeho priblble dotazy spatnou anglictinou. Na zaver prvni casti diskuze nam nabidnul hotel za 40 Eur s tim, ze v dane ctvrti je konference lekaru a nemame sanci sehnat nic levnejsiho.Nase reakce byla, ze hotel v Parizi byl levnejsi a on na to, ze Pariz je levnejsi nez Indie.To nas trochu rozesmalo. Hloupy chlapec.

Kdyz neuspel s bydlenim, tak se zeptal, kam planujeme cestovat. Popsali jsme mu celou nasi cestu a jeho reakce byla, ze je to cele spatne.Zacal kreslit na papir, co vsechno mineme, kdyz pojedeme vlakem a nabidl nam sluzby sveho jeepu. To uz nam dosla trpelivost a z agentury jsme rychle vybehli na nejblizsi metro.

Ocitli jsme se zpatky na hlavnim nadrazi.Uz jsme nechteli riskovat dalsi komplikace, tak jsme chytli Tuk Tuk a vyrazili jsme smer Paharganj. Cena byla prijemna, a to 50 rupii.

Tady bych si dovolil mensi vsuvku na tema Indove a rizeni dopravnich prostredku. Zatim jsme jeli jen 3x, ale i tak mam dostatek podnetu ke komentari. Kazdych 50 metru si clovek rika, ze uz musi zakonite do nekoho nabourat, ale nestane se tak. Vsichni tady jezdi hodne rychle, mijeji se o centimetry, ale svym zpusobem v tom maji rad. Nazvali jsme to organizovanym chaosem. Sice maji obouchana vsechna auta i riksy, ale nikde jsme nevideli zadnou bouracku.

Vratme se k presunu do Paharganj. Dorazili jsme na hlavni ulici, kde jsme chteli bydlet. Jedna s o Main Bazaar, kde je hodne kramu, stanku s jidlem, hotelu a restauraci. Meli jsme dopredu vybrany hotel a tam jsme zamirili. Ceny byl trochu vyssi, ale standard pokoje nebyl spatny, tak jsme do toho sli. Tepla voda nam sice zacala tect az druhy den, ale elektrina sla porad.

Byli jsme jeste rozhozeni z letu a z kratkeho spanku, tak jsme vyrazili na prochazku do blizkeho Connaught Place. Je to kruhove misto, kde je spousta modernich obchodu a uprostred je Central park. V tomto parku jsme si jen sedli a odpocivali. Po chvilce nas vyrusil pan a nabidl nam chai. Je to mistni pochoutka, ktera se sklada z caje, koreni, mleka a cukru. Drive jsem ochutnal anglicky caj s mlekem. Ten mi moc nechutnal, ale toto byla dobrutka.

Take jsem poprve ochutnal prave indicke byriany.Jedna se o takove indicke rizoto.Je to zvlastni, ale v cechach mi chutnalo vice. Cestou z mesta jsme si jeste koupili cesnekovy naan. To je pro zmenu placka z mouky, ktera se vetsinou dela v peci ci na panvicce. Z Prahy jsem si privezl sisku Vysociny jako kazdy spravny cech. Tyto veci normalne nevozim, ale do vegetarianske zeme se to hodilo. Takze jsem si dal naan s Vysocinou. Byla to zajimava, ale dobra kombinace.

No nic, soupnuli jsme do sebe panaka vodky a sli jsme chrnet.

pátek 1. března 2013

Letem svetem

Tak dnes nastal konecne ten den, kdy nase dlouho planovana cesta zacala. Pri odbaveni jsme potkali herce Jaroslava Duska. Svymi bonmoty bavil celniky i sve kolegy.Take leti do Moskvy. Uvidime v Moskve, zda s nami bude pokracovat do Noveho Dilli. Zkusenosti z cestovani nas naucily, ze je pri odbaveni nejlepsi vse vysvleknout a vyndat z kapes.Tudiz ani jeden z nas nebyl oznacen jako terorista ci zaskodnik.

Jednu vec nechapu. V podminkach i na letisti je detailne popsano, co si clovek muze vzit do prirucniho zavazadla. Tak proc obcane Ruska ci Ukrajiny cpou do svych zavazadel sampony a sprchove gely? Skodi tim sobe pri odbaveni, ale zaroven skodi i ostatnim cestujicim, kteri cekaji za nimi ve fronte. Behem tohoto cekani jsem si polozil otazku "Delaji to umyslne nebo jsou tak natvrdli?"

Nasledne v letadle uz byl klid.Nastesti to byl spolecny let CSA a Aeroflotu, ktery zajistuje CSA, tak si nikdo z vyhodnich bratru nedovoloval delat neplechu.Kdyz jsem si tak sedel v letadle a uzival si obidku a odpoledni kavy, tak mi doslo, ze to cestovani normalnimi aerolinkama ma neco do sebe.Prostor na nohy je dostatecny, servis je prijemny a letusky, ktere evidentne jiz nejaky cas s CSA letaji, se snazi o plny komfort vsech cestujicich.Kdyz jsem na ne koukal, vzpomnel jsem si na film Letuska prvni trida.Byl to relativne srandovni film o zivote zacinajici letusky. Cesta trvala neco malo pres 2 hodiny.

Nasledoval hromadny uprk do tranzitni zony.Tentokrat jsem byl oznacen jako mozny zaskodnik, jelikoz bezpecnostni ram zacal pipat.Nakonec to vyresilo sundani pasku. Prijde, ze kazde letiste ma jinak citlive bezpecnostni ramy.Premysleli jsme, co v Moskve budeme 3 hodiny delat,ale ten cas utekl jako voda. Cas jsme si zkratili nakupem vodky a ruske cokolady. Zadny zazrak to nebyl,ale vodka bude urcite lepsi.Koupili jsme vodku jako dezinfekci zaludku.nekdo vozi slivovici, ale s tou by nas do letadla nepustili.

Do konce cesty nam jeste zbyvalo necelych 7 hodin a byli jsme zvedavi, jake dalsi zazitky nam cesta letadlem prinese.

Behem cekani na vstup do letadla jsme pochytili prvni negativni vlastnost Indu.Je jim jedno, kolik lidi pred nimi stoji, ale za vsech okolnosti predbihaji. Cetl jsem o te teto vlastnosti v knizce, ale v praxi je to zajimavejsi. Nenapadne se proplizi kolem 80 lidi, jako kdyby se nechumelilo a jsou schopni si stoupnout na prvni misto v rade. Na tuto vlastnost si oba budeme muset jeste zvyknout, protoze v Evrope predbihani nenavidime.

Po nastupu do letadla nas cekala prijemna palubni obsluha, spatne anglicky hovorici kapitan a relativne male misto mezi sedackami. Nektere veci v leteckem provozu nejsou k pochopeni. Na lince do Moskvy jsme meli minimalne o 50% vice mista na nohy. Evidente na tom CSA nejsou zase tak spatne.

Byla to dost dlouha cesta. Pro me i pro Misu to byla prvni cesta mimo Evropu a tudiz jsme hure vstrebavali 12ti hodinove cestovani.Ale zvladli jsme to.

Ve 3:55 mistniho casu jsme prileteli do Noveho Dilli a chteli jsme zamirit taxikem na hotel.Prvni nabidka na odvoz znela 900 rupii, postupne jsme se dostali na 500 rupii, ale i tak to bylo stale hodne. Nakonec jsme objevili infomacni statek taxisluzby, kde nas to stalo 180 rupii. to uz byla prijatelna cena za 5 minut jizdy taxikem. Taxikar byl mily, ale zaroven nas odvezl k uplne jinemu hotelu. Po mensich dohadech nas odvezl do naseho hotelu, ktery byl asi 500 metru od tohoto. Tezko rict, zda se nevyznal ve meste nebo chtel provizi z toho prvniho hotelu. V sest rano jsme se konecne dostali do postele a chystali jsme se usnout, ale to se nam jeste skoro hodinu nepovedlo, jelikoz nekdo na ulici poslouchal radio a evidente chtel, aby to s nim poslouchala cela ctvrt.

Takze ted je tu konecne ta prava Indie.




Pár hodin do odletu

Tak se nám to pomalu, ale jistě přiblížilo. Do odletu nám zbývá přesně jedenáct hodin. Před pár minutami jsme dobalili vše potřebné a teď si konečně můžeme dopřát zasloužený spánek. Když jsme začínali balit, tak byl plán jasný. Musíme si s sebou vzít jen to, co budeme opravdu potřebovat. Jak už to tak bývá, tak máme nacpané batohy a nezůstalo v nich žádné volné místo. Určitě je to hodně ovlivněno tím, že člověk chce být na Indii připraven. Pokud by člověk jel na výlet jen po našich luzích a hájích, tak by měl batoh poloprázdný. Snažili jsme se zjistit na netu, co všechno na podobném výletu využít a není to tak úplně běžné.



O lécích jsem již mluvil. Míša nám vybavila lékárnu takovým způsobem, že by zachránila i regiment padlých vojáků. Další zajímavosti, které máme zabalené jsou následující:

  • Spirála na ohřev vody-Indie se snaží být civilizovanou zemí, ale teplá voda na hotelech je velkou vzácností. Takže si budeme ohřívat vodu na mytí spirálou. Pokud tedy zrovna půjde elektřina.
  • Plastové cestovní lžičky-již mnohokrát nám odvedly službu na našich výletech.
  • Tužkové baterie-názory na baterie v Indii jsou různorodé, ale základní informace je taková, že toho moc nevydrží.
  • Kapesní nože-nutnost cestovatele.
  • Spacák-jak popsáno v dřívějším článku, i na hotelech je lepší mít spacák kvůli hygieně.
  • Pasové fotky-pro nákup místní sim karty je nutné doložit osobní doklad a fotografii. Je to jeden z bepečnostních prvků proti terorismu. V případě žádosti o vstup do chráněné přírodní oblasti je to bohužel také nutnost. 
  • Řidičský průkaz-když jsem si tuto informaci četl na internetu, tak mě dost pobavila, ale na druhou stranu má jednoduché vysvětlení. Indové občas požadují doložení dvou dokladů a vzhledem k tomu, že občanský průkaz není dobré vozit společně s pasem, tak je lepší využít řidičský průkaz.
  • Toaletní papír-v Indii se na utírání zadnic používá levá ruka, my máme toaleťák :-)
Tak to bylo pár perliček z našeho cestovního balíčku. Snad jsem na nic zajímavého nezapomněl. Pokud si na něco vzpomenu, tak to ještě doplním.

Dnes jsme si ještě zarezervovali hotel ve městě Jaipur. Je to taková pojistka, jelikož do Jaipuru přijedeme 
v úterý někdy mezi desátou a dvanáctou večerní. Neradi bychom pak celou noc sháněli, kde složíme svá unavená těla. To je vlastně naše druhá rezervace hotelu. První máme na letišti hned po příletu. Vzhledem k tomu, že přiletíme ve 3:45, tak se nechceme nechat okrást o spánek cestou do Díllí. Vybrali jsme hotel Hotel Delhi Aerocity. Pobyt je sice dražší, ale hotel by tomu měl odpovídat. V sobotu okolo oběda se budeme přesouvat do města a zároveň budeme hledat ubytování ve čtvrti Paharganj. Je to ráj baťůžkářů, tak jsem na to zvědavý.Tato oblast nás láká, protože je zde Main Bazaar, což je největší tržiště v Novém Díllí. Je zde spousta levných hotelů, kvalitního jídla a zajímavých barů. Dnes jsem se také koukal na ceny piva v Indii a vypadá to, že se pivař bude muset trochu přeorientovat :-)



Dnešní den je tedy za námi a teď už hurá do hajan. Zítra se ozvu nejspíše z letiště v Moskvě. Pokud tam tedy chytnu dostupnou wifi. 

Alavidha namaste-nashledanou...............