Rano jsme vyrazili taxikem smer indicko-pakistanska hranice. Taxikar neumel moc anglicky, ale to nevadilo, potrebovali jsme byt co nejdrive na hranicich, abychom dostatek casu na prochazku po pamatkach Lahore.
Imigracni proces na obou stranach probehl bez problemu. Ani nas nehnali do bezpecnostnich ramu. Pokud bychom tedy meli v batohu bombu, tak by to nikomu nevadilo.
Na pakistanske strane jsme potkali francouzskeho novinare, ktery nam navrhl, zda s nim nechceme jet taxikem a rozdelit si cenu na polovinu. Bylo to vyhodne pro obe strany, tak jsme vyrazili. Za hranicemi to vypadalo podobne jako v Indii, ale cim dale jsme byli, tim bylo mene aut, mene lidi a celkove to bylo prijemnejsi. Francouzsky novinar se nenechal klamat taxikarem a po ruznych dohadech nas taxikar vysadil na pozadovanem miste. Jeste ve voze nam take francouz poradil, ze mame rovnou zamirit k Badshai Mosque, kde je take Shahi Quila a Minar-e-Pakistan. Vice k pamatkam nize. Dojeli jsme k mesite a zde jsme zacali resit velky problem. V Indii neni problem sehnat hotel, ale v Lahore ano. Na cele mesto je maximalne tak deset hotelu.
Nakonec jsme se vyprdli na hotel a nase kroky vedly smer mesita. Cestou k mesite nam padla do oka venkovni zahradka, kde jsme se najedli. S jidlem jsme byli maximalne spokojeni a opet jsme si vzpomneli na"nasi" pakistanskou restauraci. Nechci kritizovat Indy, ale podle me, proste Pakistanci vari lepe a maji zajimavejsi jidla.
Areal mesity je nadherny komplex, kde se neplati zadne vstupne. Potkali jsme zde spoustu pruvodcu, kteri alespon trochu mluvi cesky. Vzdy po par zdvorilostnich frazi nabidli sve sluzby, ale po odmitnuti se s nami rozloucili a odesli. Zacali jsme chapat, ze jsme evidentne v zemi, kde jeste maji lide slusne vychovani. Celkove to je v Pakistanu jine. Sice se s nami chtel kazdy vyfotit, ale na druhou stranu nas nefotili na "tajnacku". Vzdy prisli, slusne se zeptali a nasledne podekovali. Na trzistich nam nikdo nic nenabizi a pokud ano, tak se slusne zepta a nenabizi nam sve sluzby, odvoz, hotel atd. Po mesite jsme se nechali provest panem, ktery tvrdil, ze dela pruvodce od svych dvaceti let a nyni mu je 55. No nevim, vypadal na 70 let. Diky jeho znalostem se nam prohlidka moc libila a uzili jsme si to. Soucasti mesity je take male muzeum, kde je k nahlednuti koran, vysivany na semisove latce.
Naproti mesite je pevnost Lahore. Je to takovy soubor 20 budov, ktere jsou v dosti zalostnem stavu. Prosli jsme si je, udelali par fotek a vyrazili smer minaret.
Uprostred velkeho parku je 60 metrovy minaret, ktery je videt z celeho mesta. Park byl uklizeny, nebylo tam moc lidi a panoval zde relativni klid.
Badshai Masjid
Mesita, ktera byla postaven v roce 1673 Mughalskym vladcem Aurangzebem. Je postavena z cerveneho piskovce a je dechberouci.
Shahi Quila
Se take nazyva Lahore Fort. Je to pevnost, u ktere nikdo nevi, kdy byla postavena. Odhaduje se, ze byla postavena v roce 1025. V roce 1981 byla uznana organizaci Unesco jako svetove dedictvi.
Minar-e-Pakistan
Jedna se unikatni 60ti metrovy minaret v Iqual Park. V roce 23.3.1940 zde byla podepsana Pakistanska deklarace, ktera stanovila oddeleny domov pro Muslimy zijici na subkontinentu. Tento den je nyni oslavovan jako statni svatek. Minaret je postaven z kamene a mramoru.
Vecer uz byl v poklidu a my jsme vyuzili nalezeny hotel k ubytovani. Jeste me zastihl hlad, tak jsem vyrazil do blizke restaurace. Misa zustavala na hotelu, protoze ji zacalo bolet bricho. Byla to predzvest, ktera nam narusila cely nasledujici den.
Nasledujici den nas cekal navrat do Indie. Musim se priznat, ze se nam tam ani moc nechtelo. Myslim si, ze az se me po navratu nekdo zepta, zda ma letet do Indie. Tak mu poradim, at se vyprdne na Indii a leti do Pakistanu. Turistu tu moc neni, proto si jich vazi. Ceny jsou vice nez prijatelne. Ja jsem dnes koupil krabicku Marlborek na nase za 15 korun. Asi pojedu zpet pres hranice s kartonem v batohu.
Salam alejkum a vitej zpet Namaste.
Imigracni proces na obou stranach probehl bez problemu. Ani nas nehnali do bezpecnostnich ramu. Pokud bychom tedy meli v batohu bombu, tak by to nikomu nevadilo.
Na pakistanske strane jsme potkali francouzskeho novinare, ktery nam navrhl, zda s nim nechceme jet taxikem a rozdelit si cenu na polovinu. Bylo to vyhodne pro obe strany, tak jsme vyrazili. Za hranicemi to vypadalo podobne jako v Indii, ale cim dale jsme byli, tim bylo mene aut, mene lidi a celkove to bylo prijemnejsi. Francouzsky novinar se nenechal klamat taxikarem a po ruznych dohadech nas taxikar vysadil na pozadovanem miste. Jeste ve voze nam take francouz poradil, ze mame rovnou zamirit k Badshai Mosque, kde je take Shahi Quila a Minar-e-Pakistan. Vice k pamatkam nize. Dojeli jsme k mesite a zde jsme zacali resit velky problem. V Indii neni problem sehnat hotel, ale v Lahore ano. Na cele mesto je maximalne tak deset hotelu.
Nakonec jsme se vyprdli na hotel a nase kroky vedly smer mesita. Cestou k mesite nam padla do oka venkovni zahradka, kde jsme se najedli. S jidlem jsme byli maximalne spokojeni a opet jsme si vzpomneli na"nasi" pakistanskou restauraci. Nechci kritizovat Indy, ale podle me, proste Pakistanci vari lepe a maji zajimavejsi jidla.
Areal mesity je nadherny komplex, kde se neplati zadne vstupne. Potkali jsme zde spoustu pruvodcu, kteri alespon trochu mluvi cesky. Vzdy po par zdvorilostnich frazi nabidli sve sluzby, ale po odmitnuti se s nami rozloucili a odesli. Zacali jsme chapat, ze jsme evidentne v zemi, kde jeste maji lide slusne vychovani. Celkove to je v Pakistanu jine. Sice se s nami chtel kazdy vyfotit, ale na druhou stranu nas nefotili na "tajnacku". Vzdy prisli, slusne se zeptali a nasledne podekovali. Na trzistich nam nikdo nic nenabizi a pokud ano, tak se slusne zepta a nenabizi nam sve sluzby, odvoz, hotel atd. Po mesite jsme se nechali provest panem, ktery tvrdil, ze dela pruvodce od svych dvaceti let a nyni mu je 55. No nevim, vypadal na 70 let. Diky jeho znalostem se nam prohlidka moc libila a uzili jsme si to. Soucasti mesity je take male muzeum, kde je k nahlednuti koran, vysivany na semisove latce.
Naproti mesite je pevnost Lahore. Je to takovy soubor 20 budov, ktere jsou v dosti zalostnem stavu. Prosli jsme si je, udelali par fotek a vyrazili smer minaret.
Uprostred velkeho parku je 60 metrovy minaret, ktery je videt z celeho mesta. Park byl uklizeny, nebylo tam moc lidi a panoval zde relativni klid.
Badshai Masjid
Mesita, ktera byla postaven v roce 1673 Mughalskym vladcem Aurangzebem. Je postavena z cerveneho piskovce a je dechberouci.
Shahi Quila
Se take nazyva Lahore Fort. Je to pevnost, u ktere nikdo nevi, kdy byla postavena. Odhaduje se, ze byla postavena v roce 1025. V roce 1981 byla uznana organizaci Unesco jako svetove dedictvi.
Minar-e-Pakistan
Jedna se unikatni 60ti metrovy minaret v Iqual Park. V roce 23.3.1940 zde byla podepsana Pakistanska deklarace, ktera stanovila oddeleny domov pro Muslimy zijici na subkontinentu. Tento den je nyni oslavovan jako statni svatek. Minaret je postaven z kamene a mramoru.
Vecer uz byl v poklidu a my jsme vyuzili nalezeny hotel k ubytovani. Jeste me zastihl hlad, tak jsem vyrazil do blizke restaurace. Misa zustavala na hotelu, protoze ji zacalo bolet bricho. Byla to predzvest, ktera nam narusila cely nasledujici den.
Nasledujici den nas cekal navrat do Indie. Musim se priznat, ze se nam tam ani moc nechtelo. Myslim si, ze az se me po navratu nekdo zepta, zda ma letet do Indie. Tak mu poradim, at se vyprdne na Indii a leti do Pakistanu. Turistu tu moc neni, proto si jich vazi. Ceny jsou vice nez prijatelne. Ja jsem dnes koupil krabicku Marlborek na nase za 15 korun. Asi pojedu zpet pres hranice s kartonem v batohu.
Salam alejkum a vitej zpet Namaste.
Ahoj, mohla bych se zeptat, jestli jste kvůli tomu dnu v Pákistánu řešili dopředu víza, nebo to šlo nějak vyřešit i na hranici? ;) Díky, Lucka
OdpovědětVymazat