Letem svetem zpatky do CR

V jednu hodinu rano jsme se konecne dostali do prostor letiste. Bylo to celkem zbytecne cekani pred letistni halou. Obcas jsme museli odbehnout na zachod a Misu stihli postipat komari.

Okolo jedne hodiny nocni jsme zacali proces check-inu a pruchod pres imigracni zonu.

Chapu, ze z duvodu bombovych utoku jsou letiste pod vetsi ochranou, ale na druhou stranu to dost prehaneji. Lide, kteri vypadaji jako teroristi prochazeji bezpecnostnimi kontrolami bez problemu a nas, slusne lidi z CR, prudi za kazdou blbost. Diky tomuto jsem prisel o zapalovac. Absolutne to nechapu. Po cele Evrope s tim nemaji problem, jen v Indii je to skoro na zatykac. Jeste se na nas divne koukali, jak jsme si to vlastne mohli dovolit.

V transfer zone jsme utratili nase posledni rupie, abychom neprekracovali zakony a neodvazeli jejich menu mimo uzemi Indie. Samozrejme jsme si na pamatku nechali jednu minci. Zaroven jsme vyuzili moznosti nakupu v Duty free shopech.

Pak jsme jen behali do kurarny, kde je takova kouzelna krabicka na zapalovani cigaret a cekali na nalodeni do letadla.

Cesta letadlem byla takova standardni. Ruska obsluha byla tentokrat o neco prijemnejsi nez minule. Misa to vzala formou teleportu, v Dilli usnula a probudila se prakticky az v Moskve. Tam probehlo dalsi kolecko Duty free shopu. Jsme oveseni igelitkama jako vanocni stromecek.

Let do Prahy uz byl cekem bez problemu a my se pomalu a jiste zacali tesit na nase kazdodenni radosti a starosti v CR.

Clanek na tema:"Co nam dala a zaroven vzala Indie" se uz pomalu zacal rodit v nasich hlavach. Jak jsem psal drive, bude to chtit nejaky cas, nez se nam to vsechno urovna v hlave a budeme schopnit vyjadrit vsechny zazitky spravne.
Samozrejme Vam posleme info, ze je na blogu novy a zaroven posledni clanek.

V Praze jsme pristali 18.3.2013 ve 12:45 CET po 18ti dnech cestovani. Jsme stale jeste plni zazitku a zaroven hrozne unaveni.

Dekuji vsem ctenarum tohoto blogu, ze vydrzeli cist nas cestopis. Obcas nam trochu trvalo, nez se objevili clanky za par dni. Zaroven nam prominte obcasne chyby, preklepy, chybejici pismena ci slova. Podminky, ve kterych jsme clanky psali, nebyly nikdy tak idealni, jako kdyz to clovek pise doma u televize.

NAMASTE

16. den Kalka a Nove Dilli

Sestnacty den byl nasim poslednim v Indii a v Pakistanu. Uz jsme zacali trochu rekapitulovat, co nam cesta dala a zaroven vzala. Na toto tema vytvorime zvlastni zapis v nasem blogu a chceme ho napsat trochu s odstupem casu, at nejsme tak kriticti.

Vzhledem k tomu, ze se do postele nejspise dostaneme az v pondeli vecer, tak jsme rano zvolili taktiku prospani celeho dopoledne. V jedenact jsme v hotelu vyrazili na snidani. Chteli jsme zachovat tradici a dat si vajicko, ale v hotelu asi nemaji skoro zadne suroviny, protoze meli jen naany. Nebylo to spatne, ale omeleta by byla urcite lepsi.

Jeste vecer jsem narazil na jednu zajimavou vec. Chodil jsem kourit na strechu, protoze nechci usurpovat Misu a jiz behem odpoledne jsem tam videl matrace a prislo mi to divne. Okole desate uz na matracich lezeli zamestnanci hotelu a spali. Dalsi space jsme pak nasel v jidelne. No, bylo to zvlastni.

Po snidani jsme vyrazili Tuk Tukem do Pinjore zahrad. Je to misto, kam chodi mistni vyssi vrstva relaxovat a na piknik. Je to zajimavy park, kde je spousta jezirek a fontan. Cilem dnesniho dne byl hlavne odpocinek, protoze nas vecer cekal presun do Noveho Dilli a nasledne nocni let do Prahy.

Tak jsme si tak nejak lenosili a koukali na mistni, jak chodi oblekani, co si davaji k obidku atd. Pak nas prepadl hlad, tak jsme vyrazili do mistniho fast foodu. Jak jiz bylo napsano, indicke jidlo uz nam dost leze krkem, tak jsme zvolili cinske nudle s cesnekem. Samozrejme i tam museli nacpat trochu sveho koreni, ale byla to prijemna zmena.

Po jidle se ozval muj zaludek. I pres vylecene prvni strevni potize, se mi tento problem vratil. No, bylo to tip top. Zachod byl sice odporny, ale svemu ucelu poslouzil.

Po opusteni arealu jsme nejdrive zamirili k mistnim obchodnikum, kde jsme nakoupili dalsich par darku a pote jsme konecne objevili poradny kramek s korenim. Pan mel trochu vyvalene oci, kdyz jsme mu ke kase prinesli hromadu balicku s korenim, ale po chvilce se vratil do normalu a zacal pocitat. Stastni jsme opustili kramek, nakoupili dalsich par drobnosti a vyrazili jsme motoriksou na nadrazi. Tam nas cekal cisty vlak, plny prekvapeni.

Ve vlaku mel kazdy na sedacce noviny. Po chvilce zacala obsluha nosit podnosy, kde byl sandwich, samosa, zakusek, dva bonbony, pytlicky s cajem a mineralni voda. Pote jeste prisla druha svacina a vecere. Co Vam budu povidat, takhle se maji snazit Ceske drahy. Cesta probihala v poradku a my jsme doufali, ze vlak dorazi do Dilli vcas, protoze jsme se potrebovali dostat na metro, ktere nas melo odvezt na letiste.

Metro jsme v poradku stihli a odvezlo nas primo na letiste, kde nas cekalo nemile prekvapeni.

Z bezpecnostnich duvodu se clovek dostane na letiste az ctyri hodiny pred odletem. My jsme na letiste dorazili sest hodin pred odletem, tak nas jeste cekaly dve hodiny poflakovani se pred letistni halou.

15. den Shimla a Kalka

Dnesni den zacal jiz tradicne, a to v Indian Coffee. Tentokrat doslo na michana vajicka s toustem. Kazdy den me bavi Indicka anglictina. Tentokrat doslo na diskuzi s cisnikem, ze chceme 2x michana vajicka se dvema tousty. Cisnik odpovedel, ze tedy dvojnasobna(double) michana vajicka. Ja mu na to rikam, ze nechceme dvojnasobna, ale dve porce. Reakce byla, ze tedy double. Jejich anglictinu proste nema smysl resit.

Nasledne jsme se vypravili smer nadrazi. I kdyz je v Shimle vetsinou vse do kopce, tak na nadrazi to bylo z kopce. Celkem jsme se na cestu vlackem tesili, protoze je to jednokolejka, ktera ma dlouhou historii-150 let. Jeste dnes tuto trasu jezdi vlacek, ktery ma nazev Toy(hracka) vlak. Byl takto pojmenovan dle sve velikosti a vzhledu. Tento vlacek stale jezdi na uhli. Podobne trate jsou v cele Indii jen dve.

My jsme na tuto 90ti kilometrovou trasu zvolili modernejsi verzi dieseloveho vlaku,ale vzhledem nebyl moc odlisny od originalu. Cesta mela trvat necelych sest hodin. Predstava to byla silena, protoze vlak byl podobny nasemu klasickemu pantaku.

Trasa byla nadherna. Je zde 103 tunelu na teto 90ti km vzdalenosti. Vyhledy na vsechny hory a kopce byly uzasne. Vlak klesa z pocatecnich 2100 metru nad morem do mestecka Kalka, ktere lezi v 740 metrech. Je to nadherny zazitek, ktery je vykoupen otlacenymi zadky a trochu i unavou.

Z nadrazi jsme utikali do hotelu, ktery jsme si dopredu nasli na internetu. Je na dobrem miste ve meste, ale rozhodne neni vzdalen udavany jeden kilometr od nadrazi, ale spise tak dva a pul.

Hotel ma ciste a prostorne pokoje. Akorat nam prislo, ze na hotelu krome nas nikdo neni. Zamestnanci si tu delali soukromy vikendovy vecirek.

Zaciname se pripravovat na zitrejsi posledni den v Indii. Pres obed se nejspise pujdeme podivat do mistnich zahrad a v 17:00 nam jede vlak smer Nove Dilli. Odtud budeme v noci z nedele na pondeli odletat pres Moskvu do Prahy.

Toto je posledni clanek psany v Indii. Popis zitrejsiho dne a zazitky z cesty do Prahy Vam prinesu az v pondeli ve 12:30, kdy nase letadlo dosedne na pristavaci plochu letiste Vaclava Havla.

Okenko neviditelne Misi

Indicke jidlo
Pobyt se nam blizi ke konci a tak mohu zhodnotit indickou kuchyni. Musim priznat, ze jsem v tomto bode zazila nejvetsi zklamani. Cekala jsem, ze jidlo bude jine nez jak ho znam z prazskych indickych restauraci, ale co me zaskocilo byla zalostna kvalita surovin a mala variabilita - nejhorsi je, ze indicke jidlo je neuveritelne mastne. Oni ghi - tak rikaji oleji- davaji snad i do caje. To, ze je indicka kuchyne prilis mastna, dozvedcili i Indove, ktere jsme behem nasich cest potkali. Zaroven byli i prekvapeni, ze nas jejich jidlo nepali(mame proste dobry zaklad z domova). V knihkupectvi jsem take objevila kucharku "Varime bez oleje". Tak to asi nebude jen nas pocit.
I prestoze jsme svedomite vyzkouseli jist na ulici, v lepsich restauracich i ve vlaku a musim konstatovat, ze zadny zazrak to rozhodne nebyl. Po tydnu vas uz nebavi jist stale dokola univerzalni thali ci neco podobneho a tak se mi zacaly zdat sny o italskych testovinach, tofu a cerstve zelenine.
Dalsi zajimavosti je, ze vsude najdete male obchudky s potravinami. Ovsem vasi pocatecni radost schladi nabizeny sortiment, ktery je omezen na vodu, kolu, chipsy a pokud mate velke stesti, tak i susenky. Pokud tedy nenarazite na prodejce bananu, muzete na zdravou svacinu klidne zapomenout.

Zviratka v Indii
Je na case take zhodnotit Indii z pohledu fauny. K me velke radosti tady zviratka potkavate na kazdem rohu. Ve mestech ulice cisti posvatne kravy, flekata prasata a polodivoci dobracti psi. V Jaipuru jsme jeste videli vypasene krysy. Vsude take vidite hejna ruznych ptaku, vcetne papousku.
Mimo mesta narazite take na kozy, slony, velbloudy a semtam i na kocku. Zadne z techto zvirat nas neobtezovalo. Jedinou vyjimku tvori opice. Nejvice jich bylo v horach, zejmena ve meste Shimla. Na ulicich hledaly vse, co se da snist a nerozpakovaly se vam cokoliv sebrat z ruky. My osobne jsme byli pronasledovani dvakrat. V ulicich dokonce visi napisy, jak jsou opice nebezpecne, ale myslim, ze vice nez tyto napisy, Vas presvedci jejich ostre zuby.

Cestovani Indii
Indii jsme procestovali vlaky, ale doslo samozrejme i na jine druhy dopravy. O vlacich nemohu rici krive slovo a lze je jen dooporucit. Prestoze se obcas vlak stane cirkusem na kolejich(diky cestujicim), poskytuje Vam veskery komfort. Ovsem pravdou je, ze ve vetsine pripadech jsem cestu prospala. Autobus jsme vyuzili jen dvakrat, a to poprve na cestu do hor. Na prvni pohled mel autobus jiz neco za sebou a pamatoval lecos. Ridic s pruvodcim tvorili vtipny tandem. Ridic letal pres vymoly a sekal zatacky. Do toho pruvodci s kabelkou vykrikoval Shimla na kazdem rohu a kasiroval nove prisednuvsi. Zazitek to byl neuveritelny. Kdyz jsme dojeli po 90ti kilometrech do vysky 2200 metru nad morem, byla jsem opet rada na pevne zemi. Po druhe jsme jeli na vylet a vzhledem k povaze cesty vse probehlo v klidu. Jen pruvodce pracovni cestu vyuzival pro dopravu svych pribuznych a znamych.

Dale jsme na svych cestach vyuzili motoriksy(Tuk Tuk), mene pohodlne cykloriksy a dokonce i vytah. Indie je proste zeme nekonecnych moznosti.

Taxi jsem schvalne nejmenovala, protoze stejny standard jako u nas.

14. den Shimla-Fagu-Kufri-Naldehra-Mashobra-Shimla

Dnesni rano jsme vyrazili na snidani do Indian Coffee. Streva uz mame relativne v pohode, tak jsme si dali toast s marmeladou a omeletu s rajcaty. Co Vam budu povidat, byla to proste dobrota. Uz nam to jejich jidlo zacalo trochu lezt krkem.

Agentura nas poslala na autobusove nadrazi, kde na nas cekal minibus s dalsimi ucastniky zajezdu. Prvni skupinka byli lide v nasem veku z Noveho Dilli, druha skupinka byli takovy trochu zmateni chlapci, bohuzel netusim z jakeho mesta a pan z Keraly, ktery mel me sympatie do doby, nez nam oznamil, ze je clenem komunisticke strany.

Behem vyletu jsme zazili spoustu srandovnich situaci, protoze jsme se presunuli o nekolik stovek metru vyse a tam byl cerstvy snih. Vsichni, krome nas, videli snih poprve v zivote, takze se koulovali, fotili a skakali do snehu. No, bylo to tak trochu jako s materskou skolkou. Bylo to v miste, ktere se jmenuje Fagu. Je to mala vesnicka, kde se, jako na jenom z mala mist v Indii, pestuji jablka. Jeste cestou na Fagu zastavil minibus u jedne vyhlidky. Pruvodce nam vysvetlil, ze je to zelene udoli, tak jsme na nej nechapave koukali a on doplnil, ze jsou to jen modriny. V ten moment nam doslo, ze vlastne v Indii neni moc jehlicnatych lesu:-)

Po Fagu nasledovalo misto, ktere se jmenuje Kufri. Bylo to nejvyse polozene misto naseho vyletu-2510 mnm. Je to jedno z prvnich mist v Indii, kde vznikl svah pro lyzovani. Nic zvlastniho to nebylo, ale soucasti arealu byla mala zoologicka. Tak jsme nevahali a vyrazili za zviratky. Byla to skromna, ale pekna ZOO. Celkem jsme videli maximalne 20 zviratek a mezi nimi napr. 3 medvedy ci leoparda. V ZOO se cela nase skupinka spolucestujicich osmelila a zacali se vyptavat. Samozrejme to jako vzdy skoncilo spolecnym focenim a jeli jsme dale.

Dalsim mistem na trase byla Naldehra. To byl prakticky ztraceny cas. Je zde golfove hriste a misto pro piknik. Dali jsme si limcu a vyrazili do autobusu, kde probehlo dalsi kolo vyslechu.

Poslednim mistem byla Mashobra. Zastavili jsme u svahu, kde pestuji a jablka a jelo se zpet do Shimly.

Prislo mi, ze je tento vylet vhodny spise pro Indy a ne pro nas. Snih, jehlicnate lesy i jablone mame v Cechach take. Na druhou stranu jsme byli radi, ze se muzeme podivat po okoli. Nevyhodou bylo, ze na kazde zastavce byla restaurace, kterou provozovala poradajici agentura, tudiz se nas vsude snazili nacpat k jidelnim stolum.

Vecer jsme probehli trhy a nakoupili par darku pro rodinu. Zaroven jsme se take rozhodli zakoupit mistni whiskey, samozrejme za vyhodnou cenu. Na veceri jsme zasli do cinskeho bistra. Byla to prijemna zmena, dat si kureci teryaki a ryzove nudle.

Pak uz jen probehlo nezname mnostvi panaku whiskey a hura do hajan.

13. den Shimla

Vzdy, kdyz si myslite, ze uz Vas nemuze nic prekvapit, tak se seredne mylite. Uz v noci me probudila silena bourka. Rano jsme meli narizeneho budika na devatou a pri probuzeni bourka stale trvala. Tudiz nastalo debata, zda se na vylet pojede nebo ho agentura zrusi. Dohodli jsme se, ze se v agenture zastavime a zjistime aktualni info.

Jelikoz nam hotel absolutne nevyhovoval, tak jsme si zabalili nase prenosne domovy a vyrazili do centra, kde jsme potrebovali navstivit vice mist.

V agenture nam rekli, ze se uvidi az tesne pred odjezdem. Kousek od agentury je banka, kde jsem vyzkousel vymenit penize, ktere nam zustaly z Pakistanu. Bohuzel se mi to nepovedlo, tak pokud budete mit nekdo zajem, rad Vam je vymenim za koruny:-) V nejhorsim s nimi zaplatime veceri u "nasich" kluku.

Bohuzel agentura vylet presunula az na patek, tak nase kroky dale vedly smer jiny hotel YMCA. Je to krestanska ubytovna, kde jsou vitani lide vsech vyznani, takze i my, ateisti. Pokoje maji ciste, velke a nedavno vymalovane. S pani na recepci jsem domluvil prenosna kamna za mensi poplatek a vyrazili jsme smer pokoj. Pokoj ma krasny vyhled do udoli a hlavne zrekonstruovanou sprchu. Tepla voda sice tece jen od 19:00 do 9:00, ale i tak je to prijemna zmena. Vzhledem k tomu, ze sychrave pocasi stale pokracovalo, tak jsme zvolili jako program poledni klid.

Odpoledne uz se pocasi trochu umoudrilo, tak jsme si dali mensi kolecko po meste. Nejdrive pozdni obed-vyborna samosa, doplnena o kureci a zeleninovy hamburger. Pak jsme prosli mistni kramky a na zaver jsme si sedli k internetu. Podarilo se nam na blog dostat druhou varku fotek a na patek mame naplanovanou posledni varku. Vsechny fotky sem davat nebudeme. Radsi je s Vami osobne projdeme, pokud bude zajem.

Vecer jsme si uzili teplou sprchu a teply pokoj. Je to obrovsky teplotni rozdil. Prvnich deset dni clovek funguje v teplotach 25-30 stupnu a ted bych to v Shimle odhadl tak na 5-10 stupnu. Alespon trenujeme na Prahu...............;-)

Ja jsem jeste potkal na poslednim cigarku cestovatele z Noveho Zelandu. Cestuje po Indii 2 a pul mesice a jeste ho mesic ceka. No nevim, zda bychom my chteli neco podobneho absolvovat.

Fotky 2. kolo

Areál Taj Mahalu-Agra

Cyklorikša

Pravý originální Taj Mahal

Hawa Mahal-Jaipur

Jantar Mantar-Jaipur

Amber Fort-Jaipur

Jal Mahal-Jaipur

Lotus Temple-Nové Díllí

Golden Temple-Amritsar

Fotky

Tak se nam konecne podarilo nahrat par fotek z cest. S internetem je to tady trochu horsi. Zkouseli jsme jiz vice internetovych kavaren a proste to nejde. Fotky nize jsme nahravali skoro hodinu.

Ulice Noveho Dilli

Oblibena restaurace ve Starem Dilli-ctvrt Pahar Ganj

Main Bazaar-čtvrť Pahar Ganj-Staré Dillí

Naše kamarádka veverka

Red Fort-Nové Dillí

Red Fort-Nové Dillí

Gate of India-Nové Dillí

Neviditelná Míša

Budova vlády

Nádraží Nové Dillí

Vstup do areálu Taj Mahalu

12. den Shimla

Po dohnani spankoveho deficitu jsme vyrazili na obhlidku mesta a na kratkou prochazku po okoli. Mesto na nas pusobi prijemnym dojmem. Nikdo nam nic nenabizi, mestecko je ciste a auta zde maji dokonce zakaz troubit. Na zacatku cesty jsme si u mistniho trhovce koupili banany a to byla chyba. Indove vse pri nakupu bali do novin a jak ty noviny zasustily, tak pribehla opice a skocila Mise na nohu. Misa rychle predala balicek mne, tak jsem mel opici na noze ja. Rychle jsem balicek s banany dal do batohu a v ten moment to opici prestalo bavit a my jsme mohli pokracovat v ceste.

Prochazku jsme si protahli do vedlejsiho mesta. Bylo to pro nas prijemne, protoze cestou nebylo tolik aut a vyhledy na okolni kopce byly nadherne. Chteli jsme jit tak trochu stranou mimo hlavni cesty a zaroven jsme si chteli uzit trochu prirody. Prosli jsme tedy pres krestansky hrbitov a za nim byla skala, ze ktere byly pekne vyhledy. Tam jsme narazili na dva mistni chlapce, kteri se nas trochu lekli, protoze si zde i pres zakaz koureni, vychutnavali cigarko. Uklidnil jsem je komentem, ze si dam take. Tak jsme si tam v klidu sedeli a pokurovali spolecne.

Prosli jsme si dalsi kousek za mestem a pak byl nejvyssi cas vyrazit zpet, protoze ve meste je agentura, ktera porada vylety po okoli a ma otevreno jen do 18:00. Slapli jsme tedy do kroku a agenturu jsme stihli jeste otevrenou. Oznamili nam, ze na nasledujici den je v planu zajimavy vylet autobusem, tak jsme si ho zaplatili a nasledujici den vyrazime do okoli. Pokud se nam vylet bude libit, tak jejich sluzeb urcite vyuzijeme i dalsi den.

Vecer jsme si jeste jednou prosli mesto, udelali par fotek a zacali planovat, co si dame pristi den k jidlu, protoze se nam nase streva zacinaji vracet do normalu a uz nas nebavi kolorit poslednich dni-susenky, toastovy chleb, banany a cerne uhli.

11. den Amritsar-Chandigarh-Shimla

Jedenacty den nasi velke cesty byl ve znameni vetsiho presunu. Rano jsme vstavali ve 4:30. Malem nas to oba zabilo. Byli jsme radi, ze jsme vcas dorazili na nadrazi, jelikoz v tuto ranni dobu vypadame, jako kdyby nam uletly vsechny vcely. Na nadrazi nastal trochu vetsi stres, protoze zde nebyly informacni tabule s odjezdy vlaku, tudiz jsme nevedeli, z jakeho nastupiste nas vlak do Chandigarhu odjizdi. Zaroven jsme probehli vsechny nastupiste a nas vlak tam proste nebyl. Poprosili jsme tedy mistni, zda nam nemohou poradit. V ten moment jsem pochopil, ze se zacinam jako muzska populace v Indii. Prisel jsem ke skupince tri zen a jednoho muze a komunikoval jsem jen s muzem. Evidentne se ze me take stava indicky sovinista. Nakonec mi poradila jedna ze slecen a byla to kolej, ktera ani nebyla poradne oznacena a byla jaksi stranou.

Cesta vlakem uz byla v klidu. Vagon byl poloprazdny. Vzhledem k brzkemu vstavani, jsme vetsinu cesty prospali. Obsluha nabizela snidani, kterou ve vlacich milujeme. Ale tentokrat jsme museli odmitnout, protoze nase strevni potize porad pretrvavaly. Znovu musim pochvalit servis ve vlacich. Obsluha roznasi jidlo, piti, kafe, chai a take chipsy. Aby te chvaly nebylo malo, tak jsme do cile dorazili o pul hodiny drive. No, proste bych Indian Railways zavedl i u nas.

V Chandigarhu jsme se rychle rozhodli, ze v tomto meste nechceme byt a vyrazili jsme Tuk Tukem smer autobusove nadrazi. Pred vyberem riksaka, nejdrive zkontroluji dle navigace v mobilu, kolik je to kilometru, abychom meli predstavu o cene. Tak jsem zjistil, ze to ma byt cca. jedenact kilometru. Riksak navrhnul cenu 150 rupii, coz se nam vubec nelibilo, tak zacal oponovat, ze je to minimalne 15 kilometru. Vysvetlil jsem mu, ze ma navigace nelze, a ze je to 11 km. Nakonec jsme se domluvili na cene 100 rupii. To uz bylo prijatelne, ale stejne je realna cena uplne nekde jinde.

Na autobusem nadrazi jsme meli stesti a behem deseti minut odjizdel autobus smer Shimla. Nejdrive jsme nevedeli, kde se kupuji listky, ale rychle jsme pochopili, ze na autobusove zastavce je vyklenek, kam si vzdy stoupne pruvodci a prodava listky tesne pred odjezdem busu. Byli jsme na autobus zvedavi, protoze to byla nase prvni jizda v Indii. Cesta byla v pohode do momentu, nez jsme se zacali kroutit uzkymi silnickami do hor. Predstavte si, ze byste klickovali 90 km autobusem po horskych silnicich nad Spindlerovych Mlynem. Musim se priznat, ze nam z toho nebylo uplne nejlepe. Kdyz k tomu pripoctete fakt, ze jsme se nekolikrat mijeli o centimetry v plne rychlosti s jinym autobusem, tak to byl fakt narez.

Mestecko Shimla je v casti, ktera se nazyva Himachal Pradesh. Clovek by rekl, ze je to takova podhorska oblast, vzhledem k Himalajim, ale mestecko lezi v nadmorske vysce 2200 metru. Behem Britske kolonizace si tu jeden dustojnik udelal zimni a letni sidlo a od te doby to tady je jako ve Spindlu. Jezdi sem spousta bohatsich Indu z Noveho Dilli a celkove je to takove relaxacni mesto. Spousta veci je zde zakazana na ulicich-vyhazovani odpadku, plastovych lahvi, plivani ci koureni(ano, opet jsem usurpovan za svou zavislost).

Po prijezdu jsme si zajistili ubytovani, malinko se po ceste prospali a vyrazili jsme na obhlidku mesta. Shimlu bych nazval opicim mestem. Je jich tady opravdu hodne a ja se k nim po konfliktu z Agry nepriblizuji. Nad mestem je socha opiciho boha Hanumana a take opici chram, tak proto se asi nestrili a nechavaji behat po meste.

Vzhledem k tomu, ze jsme v horach, tak je tu o dost chladneji nez v Dilli. Vecer musime chodit v bundach a na pokoji to zadna sauna take neni.

Vecer jsme usnuli brzy a tesili jsme se, jak si uzijeme nasledujici den v horach.