10. den Lahore(Pakistan) a Amritsar

Rano jsme meli v planu navstivit nekolik Lahorskych pamatek, ale bohuzel se nam to nepovedlo. Vecerni Misina nevolnost se zmenila ve strevni potize, a to same potkalo me. Cele dopoledne jsme tedy prolezeli na hotelu a po obede jsme zamirili taxikem na pakistansko-indicke hranice. Cestou nas jeste kontrolovala skupinka vojaku. Evidentne byli zvedavi, koho taxikar veze. Tak jsme dostali spoustu dotazu a pak nas pustili. Pri vsech diskuzich jsem pouzival kouzelnou formuli, ze je u nich lepe nez v Indii. Vetsinou to pomuze a hlavne je to pravda.

Na hranicich to bylo o trochu komplikovanejsi, protoze na indicke strane nam byly scannovany batohy. Mel jsem trochu strach, protoze mam jeste zbytek nouzove Vysociny a hlavne jsem jim predaval papir, kde je uvedeno, ze nedovazim zadne maso. Pred celnici jiz cekali taxikari a my jsme se dohodli na rozumne cene.

Hotel jsme vybirali tentokrat dle Lonely Planet a byla to spravna volba. Po ubytovani jsme hned zapadli do postele a nechali odpocivat nase streva.

Vecer jsme vyrazili znovu do Jallianwara Bagh a znovu Zlateho chramu, ktery jsme chteli videt po zapadu slunce. Jallianwara Bagh je park, kde na zacatku minuleho stoleti, za vlady Britskeho imperia, probehl masakr 15ti set Indu, kteri poklidne demonstrovali proti Britske nadvlade. Je to docela pekny park, kde jsou dva pamatniky tohoto masakru. Na konci parku je zed, kde jsou jeste videt diry po kulkach.

Zlaty chram pri zapadu nebo po zapadu slunce je stejne hezky jako pres den, panuje tu takova poklidna atmosfera a v chramu stale hraje a zpiva Benjo Band. Vecer uz jsme jen odpocivali, protoze nas nasledujici den ceka narocne vstavani, a to ve 4:15 do podhorske oblasti a to trasa Amritsar-Chandigarh-Kalka. Tam uz snad bude konecne klid. Ale musim se k necemu priznat, v Pakistanu jsme si prijemne odpocinuli, tudiz dnesni den neprisla zadna krizovka.

Uz nam zbyva jen necely tyden do odletu. Obcas si rikame, ze uz se domu tesime.

Jeste poznamka pod carou:
Dekuji anonymnimu autorovi za info ohledne aktualni situace v Lahore. Nastesti jsme se tomu vyhnuli. Nepokoje probehly v sobotu a my dorazili do Lahore v nedeli rano a jak pisu vyse, uz jsme v poradku zpet v Indii.

9. den Amristar a Lahore(Pakistan)

Rano jsme vyrazili taxikem smer indicko-pakistanska hranice. Taxikar neumel moc anglicky, ale to nevadilo, potrebovali jsme byt co nejdrive na hranicich, abychom dostatek casu na prochazku po pamatkach Lahore.

Imigracni proces na obou stranach probehl bez problemu. Ani nas nehnali do bezpecnostnich ramu. Pokud bychom tedy meli v batohu bombu, tak by to nikomu nevadilo.

Na pakistanske strane jsme potkali francouzskeho novinare, ktery nam navrhl, zda s nim nechceme jet taxikem a rozdelit si cenu na polovinu. Bylo to vyhodne pro obe strany, tak jsme vyrazili. Za hranicemi to vypadalo podobne jako v Indii, ale cim dale jsme byli, tim bylo mene aut, mene lidi a celkove to bylo prijemnejsi. Francouzsky novinar se nenechal klamat taxikarem a po ruznych dohadech nas taxikar vysadil na pozadovanem miste. Jeste ve voze nam take francouz poradil, ze mame rovnou zamirit k Badshai Mosque, kde je take Shahi Quila a Minar-e-Pakistan. Vice k pamatkam nize. Dojeli jsme k mesite a zde jsme zacali resit velky problem. V Indii neni problem sehnat hotel, ale v Lahore ano. Na cele mesto je maximalne tak deset hotelu.

Nakonec jsme se vyprdli na hotel a nase kroky vedly smer mesita. Cestou k mesite nam padla do oka venkovni zahradka, kde jsme se najedli. S jidlem jsme byli maximalne spokojeni a opet jsme si vzpomneli na"nasi" pakistanskou restauraci. Nechci kritizovat Indy, ale podle me, proste Pakistanci vari lepe a maji zajimavejsi jidla.

Areal mesity je nadherny komplex, kde se neplati zadne vstupne. Potkali jsme zde spoustu pruvodcu, kteri alespon trochu mluvi cesky. Vzdy po par zdvorilostnich frazi nabidli sve sluzby, ale po odmitnuti se s nami rozloucili a odesli. Zacali jsme chapat, ze jsme evidentne v zemi, kde jeste maji lide slusne vychovani. Celkove to je v Pakistanu jine. Sice se s nami chtel kazdy vyfotit, ale na druhou stranu nas nefotili na "tajnacku". Vzdy prisli, slusne se zeptali a nasledne podekovali. Na trzistich nam nikdo nic nenabizi a pokud ano, tak se slusne zepta a nenabizi nam sve sluzby, odvoz, hotel atd. Po mesite jsme se nechali provest panem, ktery tvrdil, ze dela pruvodce od svych dvaceti let a nyni mu je 55. No nevim, vypadal na 70 let. Diky jeho znalostem se nam prohlidka moc libila a uzili jsme si to. Soucasti mesity je take male muzeum, kde je k nahlednuti koran, vysivany na semisove latce.

Naproti mesite je pevnost Lahore. Je to takovy soubor 20 budov, ktere jsou v dosti zalostnem stavu. Prosli jsme si je, udelali par fotek a vyrazili smer minaret.

Uprostred velkeho parku je 60 metrovy minaret, ktery je videt z celeho mesta. Park byl uklizeny, nebylo tam moc lidi a panoval zde relativni klid.

Badshai Masjid
Mesita, ktera byla postaven v roce 1673 Mughalskym vladcem Aurangzebem. Je postavena z cerveneho piskovce a je dechberouci.

Shahi Quila
Se take nazyva Lahore Fort. Je to pevnost, u ktere nikdo nevi, kdy byla postavena. Odhaduje se, ze byla postavena v roce 1025. V roce 1981 byla uznana organizaci Unesco jako svetove dedictvi.

Minar-e-Pakistan
Jedna se unikatni 60ti metrovy minaret v Iqual Park. V roce 23.3.1940 zde byla podepsana Pakistanska deklarace, ktera stanovila oddeleny domov pro Muslimy zijici na subkontinentu. Tento den je nyni oslavovan jako statni svatek. Minaret je postaven z kamene a mramoru.

Vecer uz byl v poklidu a my jsme vyuzili nalezeny hotel k ubytovani. Jeste me zastihl hlad, tak jsem vyrazil do blizke restaurace. Misa zustavala na hotelu, protoze ji zacalo bolet bricho. Byla to predzvest, ktera nam narusila cely nasledujici den.

Nasledujici den nas cekal navrat do Indie. Musim se priznat, ze se nam tam ani moc nechtelo. Myslim si, ze az se me po navratu nekdo zepta, zda ma letet do Indie. Tak mu poradim, at se vyprdne na Indii a leti do Pakistanu. Turistu tu moc neni, proto si jich vazi. Ceny jsou vice nez prijatelne. Ja jsem dnes koupil krabicku Marlborek na nase za 15 korun. Asi pojedu zpet pres hranice s kartonem v batohu.

Salam alejkum a vitej zpet Namaste.

8. den Nove Dilli a Amritsar

Rano jsme se presunili z Noveho Dilli do Amritsaru. Byla to cesta nacpanym vlakem, ale my jsme meli sva mista jista. Sice jsme na zacatku nesedeli vedle sebe, ale po 5ti minutach cesty probehla mensi skatulata batulata hejbejte se a my jsme po zbytek cesty sedeli vedle sebe. K snidani byl opet toastovy chleb, tentokrat s vajecnou omeletou. Byla to dobrota. Cestu jsme prakticky prospali. Trvala 8 hodin, tak se neni cemu divit.

Zajimavosti bylo, ze lide na vetsich zastavkach vyskakovali za jizdy z vlaku jeste pred peronem a v ruce meli prazdnou tasku. Pred odjezdem se vraceli s taskou plnou. Evidentne byla moznost nakoupit neco vyhodne. Vlaky stoji vetsinou na zastavkach 2-10 minut. Ja tyto pauzy vyuzivam na doplneni nikotinu. Bohuzel nikdy nevim, jak dlouho bude vlak stat, tak obcas dochazi na vtipne situace a ja naskakuji za jizdy do vlaku.

Po prijezdu jsme se vratili do standardniho zivota v Indii. Rychle odmitnout vsechny druhy riksaku a s jednim se dohodnout na vyhodne cene, ktera neni vyhodna pro nas, ale pro nej.

Po ceste nam vyhladlo, tak jsme u Zlateho chramu zamirili do nejblizsi vyvarovny a vybrali jsme si mistni specialitu jmenem kulcha. Je to placka na tisic ruznych zpusobu s omackou. My jsme si vybrali bramborovou placku. Je to takovy trochu jiny bramborak. Obed pro dva i s pitim nas vysel na krasnych 38 kc. Nasledne jsme vyrazili na prohlidku mistnich hotelu. Par jsme jich prosli a vyhral hotel, kde pokoje nemaji okna, ale na druhou stranu byl cisty a za rozumnou cenu.

Po ubytovani nas cekal chram chramu, a to Zlaty chram. Amritsar je centrem Sikhu, coz jsou muzici, kteri nosi turbany, neholi se a nestrihaji vlasy. Nekteri maji normalni turban a druzi maji na hlave hadr, do ktereho zamotaji vlasy, tudiz jim z toho vznikne na hlave takova bambule. Jako ve vsech duchovnich pamatkach jsme museli sundat boty i ponozky a oba jsme museli mit na hlave satek. Misa mela a ja jsem si koupil jeden v mistnim stanku. Bude to cenna pamatka za par korun.

Zlaty chram
Stavba komplexu Zlateho chramu zacala okolo roku 1577 a byla dokoncena 1604. Jedna se o unikatni Sikhskou architekturu, ktera lezi o jednu uroven zeme nize nez okoli. Je to symbol lidskeho bratrstvi a kvality. Cely den se v chramu zpivaji hymny a zpivaji je v nekolika jazycich. V komplexu jsou dve veze, ktere mely branit chram pred najezdy odpurcu ci nepratel. Chram je pozlacen 750 kg zlata.

Areal Zlateho chramu je nadherny. Je to takovy velky bazen, kde je uprostred chram a kolem bazenu jsou dalsi historicke budovy. Vim, zni to vtipne, ale je to tak. V arealu je moznost za mensi poplatek prespat a take se zdarma najist. Ani jedne moznosti jsme nevyuzili. Po obhlednuti arealu jsme zamirili do fronty, ktera vedla do chramu. Tradicne jsme se dostali do indicke strkanice a sahnul na nas kazdy druhy. Ve fronte se s nami dal do reci mistni muz. Jiz nekolik let pracuje v Kanade a z Amritsaru pochazi. Bylo to prijemne povidani a dokonce vedel, kde lezi Cechy. Ja jsem mu to jako kazdemu Indovi zacal vysvetlovat a on me zastavil, ze je to vedle Polska. Malinko nas tim vykolejil. Rekl nam jeste neco z historie chramu a poradil, jak se v chramu pohybovat.

Po prichodu do chramu v nas zavladlo jeste vetsi nadseni. Vnitrek je perlou celeho komplexu. Celou cestu po lavce do chramu jsme oba premysleli nad jednou veci. V reproduktorech znely chvalozpevy. Misa si myslela, ze pousteji CD a ja jsem vedel, ze to zpivaji zive, akorat me nenapadlo, ze budou sedet primo v chramu. Byli jsme tedy uvnitr a tam 4 Sikhove hrali a zpivali chvalozpevy. Tento duchovni koncert byl prenasen i mistni televizi. Hudebniky i celou mistnost obklopovala spousta vericich. Jsem sice cistokrevny ateista, ale tento zazitek byl magicky.

Vecer na me dolehla trochu krize. Clovek cestuje po Indii a obcas uz ma dost vseho handrkovani a nabidek. Do toho mi dva lide ve meste oznamili, ze cele mesto je nekuracke.

Sli jsme si tedy zlepsit naladu na veceri. Probehla klasika-Byriany a nudle. Pote uz jsme si na hotelu zabalili veci a zacali jsme se tesit na nedelni prejezd do Pakistanu. Snad to bude stat za to, protoze taxi na hranice nas stalo na Indii nevidanych 750 rupii, coz je asi 290 kc.

Salam alejkum.

7. den Jaipur a Nove Dilli

Rano jsme se velice neradi presunuli z Jaipuru zpet do Noveho Dilli. Jaipur nas hodne nadchl. Lidi, barvy, trhy atd. No, budeme vzpominat v dobrem. Az se me nekdo zepta, kam zamirit po priletu do Indie, tak mu povim, at se vubec nezdrzuje v Novem Dilli a ihned vyrazi smer Rajastan.

Vyrazeli jsme rano vlakem v 6:00. Co Vam budu povidat, kdo nas zna, tomu je jasne, ze zrovna prijemne vstavani to pro nas nebylo. Predchozi noc jsme se pokusili usnout o pulnoci, ale diky sousedce z USA se nam to nepodarilo, jelikoz je evidentne nahluchla a jeji televizi poslouchal cely hotel. Vypla ji az v momente, kdy jsem ji zabouchal na dvere.

Ve vlaku to bylo bez problemu. Prirovnal bych to k ceskemu Elefantu. Relativne ciste vagony a standardne dobry servis. Cestou jsme i posnidali. Podaval se toust s maslem a kofta s bramborovymi hranolky. Kofta je takovy koreneny zeleninovy karbanatek. V pul jedenacte jsme dorazili do Noveho Dilli.

Probehli jsme prilehlymi ulickami na metro a pred pul dvanactou jsme dorazili na hotel. Opet jsme volili ubytovani v cestovatelske ctvrti Pahar Ganj. Kvalita hotelu zadny zazrak, ale na druhou stranu byl za rozumnou cenu. Akorat koupelna byla odporna, tak ji Misa dobrovolne vycistila.

Nastesti jsme v tomto meste byli jen do soboty. Presouvali jsme se totiz na sever do Amritsaru. Dilli nam proste nesedlo. Je spinave, je tu moc lidi a kvalita vseho nulova. LIDI, NEJEZDETE SEM!

Odpoledne jsme si udelali den takzvane na pohodu. Z pamatek, ktere jsme v Dilli chteli navstivit, nam uz zustavaly jen tri:

Gandhi Smriti
Velmi mile prekvapeni na ceste Indii. Jedna se o maly areal, kde zil poslednich 144 dni sveho zivota Mahatma Gandhi. V tomto arealu byl i zastrelen svym odpurcem. Jsou zde vytvarovane jeho posledni stopy v chodniku a pomnicek na miste, kde umrel.

Humayun's Tomb
Jedna se o hrobku, kterou postavili Mughalove v sestnactem stoleti. Byla postavena persankou Haji Begum, coz byla manzelka Mughalskeho vladce Humayuna.

Lotus Temple
Neobvykly chram, ktery je vytvarovan do lotosoveho kvetu. Byl postaven v roce 1986 a ma 27 mramorovych listu. Filozofie chramu je takova, ze do nej mohou vstupovat vsichni bez rozdilu viry.

Z hotelu jsme vyrazili na metro, ktere je za nadrazim New Delhi. Pred nadrazim se opet snazil jeden z chytrolinu na nas vydelat. Jako vzdy se zeptal, zda mame jizdenku a pokud ne, tak zna jedinou legalni agenturu, kde nam ji sezene. Poslal jsem ho do pr.... a slo se dale. Kolem nadrazi New Delhi je spousta podobnych podvodniku, kteri jsou slusne obleceni a mavaji propiskami. Dejte si prosim pozor na tyto muze, pokud nekdo nekdy poletite do Dilli.

Metro nas privezlo kousek od Gandhi Smriti. Mise se udelalo cestou trochu spatne, tak jsme si pred arealem odpocinuli a po chvilce vyrazili do mist, kde umrel Mahatma Gandhi. Byli jsme mile prekvapeni z prostredi, ktere tu je. Hezky dum, cista zahrada, male muzeum s fotkami a osobni historii M.G. Pred domem jsou vyobrazeny jeho posledni kroky a pomnik, kde zemrel, ale to uz jsem psal vyse. Ani se nam nechtelo pryc.

Pokracovali jsme motoriksou k Humayunove hrobce. Prislo mi, ze uz se konecne priblizujeme s taxami v motorikse na hodnotu, ktera uz nevyhovuje ani riksakovi. Dohodli jsem s nim polovicni cenu nez chtel a celou cestu byl nastvanej. Mam z toho radot, ale na druhou stranu vim, ze nas porad dost stahuji. U hrobky jsme se rozhodli, ze dovnitr nechceme, tak jsme se sli projit jen okolo hrobky.

Pokracovali jsme dalsi motoriksou smer posledni dnesni pamatka. Tim byl Lotosovy chram. Je to zajimava a moderni budova, kolem ktere je hezky park a mensi vodni nadrze. Prosli jsme si to a zaroven jsme i ve stinu odpocinuli.
Pote nasledoval presun na hotel opet metrem.

Doplnuji par postrehu z celeho dne. Zacinam prichazet na chut smesce jmenem chai. Metro v Dilli nema chybu. Prvni vagon je vzdy rezervovan jen pro zeny a je tam malo lidi, tak cestujeme prvnim a druhym vozem metra zaroven. K obidku jsme meli rawa dosa masala a cinske nudle se zazvorem. Rawa masala je zeleninova smeska ve vajecno-moucne placce a k tomu dva druhy omacek.

Odpoledne jsme take meli zajimavy zazitek. Chteli jsme si koupit jizdenky na metro. Platil jsem panovi 36 rupii 100 rupiovou bankovkou. Rekl mi, ze nema drobne, a ze mi listek neproda. Vlastne mi to ani nerekl, jen mi vratil penize a blbe koukal. To nas donutilo vylezt z metra. Stesti nam pralo a my jsme nasli nas prvni potravinovy diskont v Novem Dilli. Tam se nam bohuzel stala nemila vec a zapomneli jsme pri placeni v nakupnim kosiku antisepticky gel. Pri kontrole u vychodu tato polozka nebyla na uctence, tak to vypadalo, ze chceme okrast Indy:-) Ochranka nastesti omyl pochopila a gel jsme na pokladne doplatili.

Vecer uz jsme jen vyrazili na jidlo a na net, abychom Vam mohli konecne nahrat par zajimavych fotek. To se nam bohuzel nepovedlo, protoze internet tady v kavarnach neni zadny slagr. K veceri jsme si dali Mattar Mushroom s naanem a musim se priznat, ze jsme si poprve v Indii opravdu pochutnali.

Noc zacinala stejne jako predesla. Opet jsme meli souseda z USA a opet mel televizi na plne pecky. Dalsi nevyhodou bylo to, ze jsme meli okna z pokoje na chodbu a tam se celou svitilo. Moc jsem se nevyspal, tak jsem doufal, ze to dozenu ve vlaku na ceste do Amritsaru.

Tak a zitra hura na sever!

Okenko neviditelne Misi-Indie 5ti smysly

Jsme v Indii sesty den, a to co jsme zatim videli a prozili, me inspirovalo k hodnoceni, jaka Indie vlastne je. Pokud se na tuto zemi podivate skrze 5 smyslu, je vysledek pomerne prekvapivy.

Cich
Indie nesmrdi! Ano, ctete skutecne spravne. Citit je pouze na mistech, kde byste to cekali. Napriklad zed kam chodi vsichni na zachod. Spise nez smrad citite specificky pach-vonne tycinky se misi s vuni koreni a vareneho jidla. Ovsem s postupujicim dnem se tento oder misi s kourem z aut a vy nakonec zjistite, ze kracite mlhou. Smog je tu opravdu neuveritelny a vy se ve finale nevyhnete pouziti satku nebo rousky. Nastesti nam dny ve mestech ubehly pomerne rychle a za par dni si jdeme vyprat plice na sever do hor. Uprimne, byt jen ve mestech, by pro me znamenalo umrit na rozedmu plic.

Chut
Tak nevim, zda nam vsechna jidla vari v uprave pro bile tvare, ale zatim zadny zazrak. Nemohu rict, ze neco bylo vylozene spatne, ale my cekali vice. Oba dva mame radi korenena indicka ci pakistanska jidla, ale tady jakoby se slehla zem po koreni a zajimavych kombinacich. Dale tedy vzpominame na "nase" kluky z pakistanske restaurace v Praze. Co se tyce jidla, je to slozitejsi, nez jsem cekala. Ovoce, az na banany a mandarinky, nejime zadne a zeleninu preventivne vubec z duvodu zdravotni bezpecnosti. Tak spise nejime nez jime. Ovsem tento stav je zpusoben i tim, ze je desne vedro.

Hmat
Snazime se na moc veci nesahat, jsme totiz stale paranoidni a bojime se, aby na nas neco pekneho nepreskocilo. Vsude je spina. Odpadky jsou jedna vec, ale mnohem horsi je neuveritelna prasnost. Prach Vam proste zaleze vsude, tak mame stale pocit, ze jsme spinavi. Po par dnech Zbysek prohlasil, ze do pracky by strcil nejen svuj batoh, boty a obleceni, ale i sebe a pral nejmene pul dne. Jak jsme paranoidni, tak do kazde vody cpeme desinfekci a neustale si myjeme ruce antiseptickym gelem(dar od Romci a Ladi z Olomouce, velke diky).

Sluch
Zkratka a jasne, bez spuntu do usi v Indii neprezijete. Idealni je, je mit nacpane v usich 24 hodin denne, aby Vam pak vecer netrestila hlava. Vtipne je, ze tento hluk je moc i na mistni, o cemz jsme se presvedcili, kdyz motoriksak na ceste do Amber Fort poslouchal hudbu ve sluchatkach.

Zrak
Pokud pomineme smog, ktery stipe do oci, tak zrak je jediny smysl, ktery netrpi. V Indii je proste porad na co koukat. Pochopitelne ne vzdy vidite same pekne veci, ale vzhledem k tomu, o jak velky rozdil mezi kulturami se jedna, mate stale oci dokoran.

6. den Jaipur

Dnesek jsme pojali jako odpocinkovy. Mise se jeste vecer udelalo z vedra spatne a teplota ji stoupla na 38 stupnu. Proto jsme cele dopoledne prospali a na obed jsme opet vyrazili na strechu naseho hotelu. Bylo to docela vtipne, protoze mistni kuchar nebyl pritomen, tak ho nahaneli ze strechy hotelu. Zaroven nemeli ani Coca Colu, tak hlavni pikolik musel vyslat sveho podrizeneho do blizkeho kramku.

Kuchare bohuzel nesehnali, tak to musel uvarit hlavni pikolik Kalay. Misa si dala zeleninovy mix a ja jsem si vybral Chana Masala, coz je smes s cizrnou. Bohuzel toto jidlo bylo na sily provizorniho kuchare, tak me ukecal, at si dam neco jineho. Tudiz jsem zvolil proverene Aloo Ghobi, tudiz brambory s kvetakem. K tomu jsem si prihodil placky chapati. Jak jsme predpokladali, zadny zazrak to nebyl.

Po obede jsme vyrazili smer Amber Fort a Jaigarh. Jiz pri prijezdu z Agry jsme si vsimli, ze na nadrazi je stanek, ktery garantuje ceny dopravy Tuk Tukem ci taxikem. Tyto ceny urcuje vlada a jsou pro turisty vice nez prijatelne. Tim, ze obe vyse zminovane pevnosti jsou 13 km z mesta, tak bylo jasne, ze pesky nepujdeme. Cesta byla bez problemu. Pan mel radost z vydelane castky, tak si cestou zastavil pro cigara a pro benzin. Zaroven ve meste probihala poulicni bitka mezi pravniky a policisty, tak se z mostu snazil neco videt, ale nezadarilo se mu.

Po prijezdu k Amber Fort jsme byli uchvaceni. Jak uz jsem psal drive, tak je Jaipur na okraji pouste, tudiz i tyto chramy lezi prakticky na pousti a zaroven v kopcich. Nize Vam uvadim info k pevnostem.

Amber Fort
Jedna se o pevnost, ktera je spise palacem a byla postavena ze zluteho a ruzoveho piskovce a z bileho mramoru. Je rozdelena do 4 hlavnich casti. Je to Jaleb Chowk, Chand Pol, Jai Mandir a Sukh Niwas.
Moc jsme si tuto pevnost uzili. Je zde spousta zajimavych mistnosti, prijemnych namesticek a vezi. Nebylo tu moc turistu a zaroven byla moznost se schovat do stinu. Porad tu panuji teploty okolo 30 stupnu, tak to neni nic prijemneho. Uz se zaciname tesit zpatky do nasi zimy:-) Udelali jsme zde i hodne fotek.

Jaigarh
Nad Amberem je jeste jedna pevnost, a to Jaigarh. Byla naplanovana mahardzou Jai Singhem a dokoncena Jai Singhem II. Je to kilometr do kopce, tak jsme se trochu prosli a vypotili. Z pevnosti jsou nadherne vyhledy na mesto. Je zde take nejvetsi delo na kolech, ktere kdy bylo pouzito. Pevnost ma take sve zasobniky vody a nikdy nebyla zdolana. Ani se moc nedivim, komu se chtelo skrabat do takoveho kopce.

Tuk Tuk zpet nas stal o trochu vice nez cesta tam. Na chvilku nam pan ridic zastavil u palace Jal Mahal, ktery lezi uprostred jezera, ktere take nese jmeno Jal Mahal. Je to zajimava podivana. Pak uz jsme pospichali skrze ulice do centra. Nas ridic srazil cestou nejakeho pana na kole a jeste mu vynadal.

Kousek od hotelu jsme si dali vecu. Ja mel Chana Masala a Misa Dal Fry. K tomu jsme pridali cesnekovy a maslovy naan. Bylo to moc dobre, akorat Misa to mela presolene. Evidentne zase pansky sovinismus, protoze to se soli nebylo poprve.

Vecer uz byl poklidny. Chystali jsme se jit spat brzy, protoze nas rano cekala cesta vlakem do Dilli a v sobotu presun na sever do Amritsaru.

5. den Jaipur

Celou noc jsme spali jako miminka, tak jsme dohodli s bratry, kteri vlastni hotel v Jaipuru, ze tu zustaneme az do patku. Cena je prizniva a hlavne je to v klidne ulici. Na balkone nam dela spolecnost maly gekoncik, ktery pozira vsechnu nebezpecnou havet.

Rano jsme vyrazili s mistnim motoriksakem do centra. Vysadil nas kousek od od brany, ktera vede do stareho mesta.

Old(Pink) City
Tato cast mesta je take nazyvana jako ruzove mesto. Byla pojmenovana dle barvy, kterou maji vsechny domy ve ctvrti. Domy nechal takto nabarvit maharadza Ram Singh jako uvitani pro krale Edwarda VII. Ruzova barva predstavuje pohostinnost a dle nynejsich zakonu musi byt takto natren kazdy, nove postaveny, barak ve ctvrti. V teto casti mesta jsme navstivili nasledujici pamatky.

City Palace
Jedna se o komplex budov, zahrad a dvoru. Tento palac byl postaven maharadzou Jai Singhem a byl po staleti rozsirovan.

Jantar Mantar
Kousek od palace je hvezdarna, kterou take nechal postavit maharadza Jai Singh v roce 1728. Byla postavena diky jeho zalibe v astrologii. Byl spise astrologem nez valecnikem. Nechal postavit jeste dalsi hvezdarny v Dilli, Varanasi a Ujjainu. Tato je vsak nejvetsi. Jmeno je odvozeno ze Sanskritu.

Hawa Mahal
Kousek za hvezdarnou je budova, kterou opet nechal postavit stejny maharadza v roce 1799 a mela slouzit pro zeny z kralovske rodiny, aby mohly sledovat deni ve meste. Z teto budovy jsou nadherne vyhledy na mesto, palac a pevnost Amber, kterou jsme se chystali navstivit nasledujici den.

Nase nasledujici kroky vedly pres ruzna trziste, ktera byla hodne rozdilna oproti trzistim v Novem Dilli. Pred odletem jsme videli vice dokumentu o trzistich v Indii a vsude byla spousta stanku, ve kterych bylo mozne koupit ruzne latky a koreni. My jsme se s timto typem stanku setkali az v Jaipuru. Ruzove mesto je plne Bazaaru, kde je mozne koupit koreni z cele Indie, pasminy, sari, testoviny ci tvarovane nadoby na vareni.

Pri pruchodu starym mestem jsme take narazili na prijemnou restauraci. Oba jsme si dali Aloo, coz je takova bramborova smeska. Ja jsem ji mel s kvetakem a Misa se spenatem. Moc jsme si pochutnali. Nemila situace nastala behem placeni. Obcas si rikam, ze Indove nepocitaji s lidmi z cech, kteri se nenechaji oblbnout. Platili jsme 265 rupii, tak jsem nechal cisnikovi dysko jen 5 rupii, protoze ta restaurace byla trochu formou bufetu a on nechal natazenou ruku s bankovou a koukal na me s vyrazem-naval dalsi penize. Tak jsem mu tu bankovku vzal se slovy:"Kdyz nechces, tak nechces!". Koukal jako puk. Nakonec jsem mu tu bankovku dal, hodili jsme batoh na zada a vyrazili jsme vstric dalsim dobrodruzstvim. Uz jsme se vicekrat setkali s tim, ze nas chteli nejakym zpusobem prechytracit. Napr. kalkulacka blbne, ja jsem se spletl, cena je vyssi atd.

Na druhem konci stareho mesta jsme se dostali k budove Albert Hall, ve ktere sidli hlavni muzeum. Budova je nadherna. Zitra uvidime, zda se tam dostaneme. Za touto budovou je park, ve kterem jsme probrali plany na dalsi den. Samozrejme jsme se v parku stali velkou atrakci pro mistni. Nejdrive se k nam priblizovala skupinka dvou muzu a dvou zen. Je to takove zvlastni. Nejdrive si povidali 15 metru od nas, pak 10 metru a najednou stali primo vedle nas. Zeny k nam staly zady, aby muzi mohli pozorovot vse, co delame. Na zaver nas "prepadla" skupinka chlapcu s dotazem, zda se s nami mohou vyfotit. Radi jsme jim v tomto smeru poslouzili, kdyz se tak slusne zeptali. Ve vetsine pripadu si nas totiz vsichni foti na "tajnacku" mobilem.

Zaver dne jsme prozili v hotelove restauraci, kde jiz tradicne doslo na indicky sovinismus, kdy se byl cisnik 2x ptat, jak mi chutna a Misu ignoroval. Jidlo bylo celkem dobre a my jsme si poradne uzili stresni restauraci. Menu bylo thali a byriany.

Zatim na nas Jaipur pusobi dost pozitivne. Nabidek vseho druhu je tu minimalne o padesat procent mene nez v jinych mestech. Vse je tu takove barevnejsi a hezci. Zeny maji zajimavejsi obleceni atd. Lokalita mesta ma sva negativa. Tim, ze je to na okraji pouste, tak se teploty pohybuji okolo 30ti stupnu a na obloze neni ani mracek. Pokud je tedy clovek cely den venku, tak je pak vecer unaveny ne z chozeni, ale z toho strasnyho vedra. Zachranou nam je balena voda, kterou prodavaji na kazdem rohu.

4. den Agra a Jaipur

Tak jsme na drink nakonec nesli, ale prochazka mestem nas neminula. Po par vecerech v Indii nam doslo, ze okolo devate hodiny vecerni uz neni v ulicich takovy ruch. Proto radi vyuzivame tohoto nedostatku mistnich a po vecerech chodime mestem.Snazime se vyhybat tmavym ulickam. Nechceme se dostat do zbytecneho konfliktu.

Dnesnim hlavnim programem byla navsteva slavneho Taj Mahalu. Jiz prechozi den jsme zakoupili listky, abychom zbytecne nemuseli ztracet cas pobihanim okolo. Jiz pri vstupu nas budovy a okoli uchvatily. Je to soubor budov, kteremu vevodi hrobka z bileho alabastru, ktera ma na kazde strane mesitu. Musim se priznat, ze je to uchvatne. Na fotkach vsak vypada o hodne mensi.

Vstup do hrobky je samozrejme jen bez bot, tak jsme si je poctive sundali a pak uz jen zirali, jak tam cizinci chodi v navlecich. Tyto navleky rozdavaji zdarma ke vstupence. Nam je bohuzel nikdo nedal, tak jsme tam pobihali s botam v rukou. Mistni vyuzivaji uschovnu na boty, ale tem my zatim neverime.

V arealu je take mensi muzeum, ktere na internetu lide chvali, ale moc velky zazitek to nebyl. U vstupu je takova mala sin slavy, kde jsou vsichni prezidenti, kteri navstivili tento areal. Mezi hromadou fotek jsme nasli fotku Milose Zemana nekdy z roku 2000, kde je take pasovan na prezidenta. Tak bud to je standardni indicka hloupost nebo indove znaji budoucnost.

Po Taj Mahalu jsme uz nikam nechteli chodit a ani jezdit, protoze Agra je dira po granatu a nic zvlastniho, krome Taj Mahalu a Agra Fort, tam neni. Tak jsme poprve vyuzili vseobecne znameho pruvodce Lonely Planet k vyberu mista pro obed a popoledni kavu. Obed byl za rozumnou cenu, ale zadny slagr to nebyl. Nevim, zda redakce Lonely Planet je z USA ci Australie, ale o cestovani toho moc nevedi a pruvodce je dobry tak akorat pro neznalky. Pote jsme se presunuli do dalsiho, pruvodcem doporuceneho, podniku. Kavarna dle evropskeho standardu za evropske ceny. Dali jsme si latte a Darjeeling caj. Prisla hromada otazek, co k tomu chceme. Nakonec byla cena trojnasobna, tak jsem to chlapcum orezal zpatky na zakladni pozadavek-kafe a caj. Koukali jako kdyby meli nadloubano.Asi jsou zvykli na Amiky, kteri zaplati cokoliv za dobrou kavu. Kafe bylo povedene, ale caj byl kvality velice nizke.

Dalsi pokusy dle Lonely Planet uz neprijdou. Vyrazime ted smer nadrazi Agra Cannt. Vzhledem k dostatku casu jsme se rozhodli pro obycejneho cykloriksaka. Pan byl mily a cena byla rozumna, tak jsme se dohodli. To jeste necekal, co za vahu na sve cyklorikse poveze. Obcas slezl z kola a musel nas tlacit. Kdyz uz jsme si rikali, ze pan vydechne naposledy, tak si k tomu zapalil ubaleny eukaliptovy list. Pan proste nebyl becko, tak jsem mu po prijezdu dal rad i zpropitne.

Pokud nekdo pojedete do Agry, tak Vam dam jednu radu. Ja potrebuji vzdy po prejezdu z mista na misto nejaky cas, abych se rozkoukal. V Agre je pred nadrazim misto, ktere toto umoznuje. Na leve strane pred hlavni budovou jsou bila vrata, kterymi se clovek dostane do arealu, kde Vas nikdo neotravuje a muzete vydechnout. Bohuzel se tam objevuji i opice, ktere slysi i sebemensi susteni pytlicku. Takhle k nam pribehla rodinka 3 opic a divne na nas koukala. Tak jsem si je chtel vyfotit pevne uchopenym fotakem, ale nejstarsi samici se to nelibilo, tak me placla pres nohu. Bylo to dosti necekane a chvili jsem koukal jako puk, ale pak nastesti odbehla.

Pak uz jsme se presunuli na nadrazi, kde jsme cekali na nas spoj do mesta Jaipur. Cekal nas tedy druhy presun vlakem. Cesta trvala 4,5 hodiny. Kdyz dojel tento vlak do Agry, tak uz urazil okolo 2000 km. I pres tuto vzdalenost jsme do vlaku nastupovali jen s 2 minutovym zpozdenim. Ceske drahy by se mohli ucit. A to uz ani nemluvim o kvalite vybaveni vlaku.

Ve vlaku jsme potkali prijemneho chlapce z Udaipuru, ktery pracuje jako sef obsluhy v restauraci jednoho z Udaipurskych hotelu. Bylo prijemne si s nim povidat a spoustu veci nam o Indii vysvetlil. Cesta diky tomu utikala rychle a obcas jsme se i zasmali. Poradil nam zastavku, kde budeme vystupovat. Nekdy je tezke zjistit, jestli je to opravdu ta Vase zastavka, protoze jmeno stanice je na takove ne moc viditelne ceduli. Misa si behem cesty trochu zdrimla, aby nabrala sily na dalsi mesto.

Z vlaku jsme tedy vyskocili ve spravnem miste a byly pred nami tri noci v hlavnim meste Radjastanu, ktere se jmenuje Jaipur. Je to mesto se spoustou pamatek, ktere lezi na okraji pouste. Na nadrazi byla hromada nahanecu, kteri nam nabizeli odvoz cykloriksou ci taxikem. Jako vzdy jsme toho nevyuzili, protoze se snazime mit hotely blizko nadrazi. Po chvilce hledani jsme hotel nasli. Po ctyrech dnech v Indii to vypadalo konecne na klidnou noc, plnou hezkych snu o hovezim steaku ci tataraku:-)

Pred odletem nam nekdo radil, ze je lepsi vyuzivat letadla na presuny mezi mesty. S tim po dvou zkusenostech s vlakem nemohu souhlasit. Pokud si clovek priplati za drazsi cestovni tridu, tak nevidim duvod, vzhledem ke komfortu, proc vlaky nevyuzit.

Okenko neviditelne Misi

V tomto okenku najdete nepravidelne komentare z cesty po Indii jako doplnek Zbyskovych clanku. Vzhledem k tomu, ze jsme se pred cestou snazili o vsem vcas informovat, mohlo by se zdat, ze nas nic nemuze prekvapit. Ale tady plati, nektere situace musi clovek zazit, aby uveril.

Incredible India
Damam s muzskym doprovodem se muze lehce stat, ze po opusteni resortu u letiste se stanou neviditelnymi. Nejpozdeji vsak pri vystoupeni z taxi. Tuto nove nabytou schopnost jsem mela vyzkouset na recepci hotelu. Jakekoli me slovni projevy od pozdravu po otazky byly ignorovany a cela pozornost byla smerovana na Zbyska. Z pocatku jsem tomu nevenovala pozornost, ale ihned rano bylo jasne kde je me misto, kdyz po pozdravu uklizec odpovedel hello sir...a me hello bylo odmeneno zarytym mlcenim. V podobnem duchu vse plynulo dale az do chvile, kdy ze me zacly koukat penize-to jsem pak byla viditelne az hamba. Asi nemusim psat jak moc me tato skutecnost nastvala, ale stahla jsem usi a hodne veci resi Zbysek neb oni se se mnou proste nebavi.

Cumime blbe.in
Do Indie jsem odjizdela s informaci: Indove radi koukaji na vsechny a na vsechno. Predstavovala jsem si nepokryte civeni, ale doposud to neni tak zle. Koukaji sice jako telata na nova vrata, ale spis na ulici. V metru ani ve vlaku nas nikdo neocumoval, jen jsme se drobne okukovali navzajem,jedna Indka si nas tajne vyfotila na mobil. Velkou radost meli vsichni ve vlaku, kdyz evropanka jedla obed a pak si balila batoh-uznejte sami, ze to se nevidi kazdy den.
Jina kapitola je ocumovani muzi na ulici. Ti temer az na vyjimky koukaji beloskam na prsa a je uplne jedno co mate zrovna na sobe. Spis mi prijde, ze cim mate mene tim lepe neb pak nemaji prostor pro kdovijakou fantazii. Po techto zkusenostech jsem odlozila satek zakryvajici vystrih neb mi skutecne prislo, ze to jen horsi a Indky nosi vic evropstejsi obleceni nez ja. Stejne mi v nem bylo horko. Zajimave je, ze Zbyska moc nekoukaji a kdyz uz, tak vypadaji plase-asi se boji, aby je takovy obr neinzultoval.

Cim vic hluku tim lip
Ruch ma v indicke kulture nenahraditelne misto, bez nej tak nic nefunguje a proste ticho neni in. Pres den neni co resit neb dostatek hluku zajisti auta, motoriksi a autobusy, komu vozidlo dostatecne nehluci vystaci si s klaksonem a kdyz neni ani ten, tak staci hulakat z pul metru na souseda. I v noci ma hluk sve misto-nesnesitelne ticho je zahaneno vyhravanim mistnich odrhovacek na celou ulici do rannich hodin a po kratke prestavce rano zase znovu. Jak moc krasne se u takove diskoteky spi nemusim vykladat. Ale nejvic me pobavilo, kdyz na konecne tiche ulici zacal nekdo rytmicky mlatit do plechu-proste to nemohl vydrzet. Mimochodem i pri psani tohoto clanku mi libe zni do ucha dalsi indicka vypalovacka, a to je skoro pulnoc. Kam se hrabe Las Vegas-to Indie nikdy nespi! A pokud nemate ucpavky do usi tak s ni i vy.

Delux, super class
Tato sluvka bezne oznacuji neco extra, ale v Indii si muzete byt jisti, ze se jedna o totalni hnus absolutne pod uroven cehokoli myslitelneho. Osobni zkusenost mame s hotely. Pokoje nejsou spatne az kdyz dojdete do koupelny. Doposud jsme meli jen evropske zachody, tak nemuzu hodnotit turecke, ale co stoji skutecne za zminku, tak to jsou sprchy. Vetsinou se jedna o trubku zakoncenou sprchovou hlavici co pamatuje jeste nadvladu britskym imperiem, coz zpusobi, ze pri sprchovani vas voda jen lehce orosi jako majovy desticek. Dalsi kapitolou je tepla voda-tece pokud ji pred tim nechate zhusta odteci. K celkovemu dojmu sprchy je treba dodat, ze pri spusteni voda strika uplne vsude, tak za par sekund mate celou mistnost o velikosti dlane pod vodou vcetne wc, umyvadla a rucniku. Zajimavou proprietou je vzdy pritomny kbelik doplnen malym kyblickem jakoby na polevani. Na co slouzi to skutecne nevime, ale jednou to vymyslime.

3. den Nove Dilli a Agra

Rano jsme zabalili vsechna fidlatka a vyrazili jsme na prvni cestu vlakem z Noveho Dilli do Agry. Cestovni tridu jsme zvolili jiz v predstihu sleeper. S obavami jsme rano vstavali. Pro jistotu jsme se probudili uz okolo pul desate, abychom se i v pripade komplikaci dostali v 11:40 na nadrazi.

Nakonec jsme tam dorazili uz pred jedenactou. Probehli jsme okolo mistnich nahanecu a byli jsme ve vlaku. Svym zpusobem to pro nas byla velka neznama. Opet jsme na toto tema prosli spoustu diskuzi a clanku na internetu. Vsichni zname ty obrazky, kdy lide sedi na strese vozu atd. Muzu Vam potvrdit, ze tak to tady opravdu nevypada. Misa si na zacatku cesty objednala jidlo a prubehu cesty ho take dostala. V kupe jsme sedeli s milou rodinkou na vylete. Tata, mama i obe dcery se nam snazili ve vsem vyjit vstric. Porad se na nas usmivali a obcas nas pozorovali. Na zaver nam poradili, ze mame vystoupit z vlaku az na druhe zastavce v Agre. Rozloucili jsme a vyrazili jsme vstric nejproflaknutejsimu mestu v Indii.

Na nadrazi byla jiz tradicne tlacenice taxikaru a motoriksaku, kdo z nich nas odveze. Na chviku jsme se jim schovali, ale pak nam jeden z nich sam nabidnul ferovou cenu, tak jsme toho vyuzili. Jak uz to tak v Indii byva, je to neco za neco. Nez jsme dojeli k Taj Mahalu, tak nam zastavil u hotelu, ze ktereho mel provizi. Cena vsak byla dobra a ubytovani melo uroven, tak jsme do toho sli.

Vzdycky to svezeni riksou zavani nejakym obchodem. V Novem Dilli jsme chteli nekam jet za 40 rupii, to nas nevzali, ale reakce byla, ze kdyz jim dame 20 a oni nas vezmou do dvou obchudku svych znamych, tak to bude ok. Tato varianta byla spatna ze dvou duvodu, bud tam clovek ztrati cas nebo nic nekoupi a dal si bude muset hledat jineho Tuk Tuka, ktery prijde s podobnou nabidkou.

Na hotelu jsme si chvilku odpocinuli a vyrazili pesky smer Taj Mahal. Vstupenky do Taj Mahalu se kupuji skoro kilometr od vchodu. Je to jiz tradicne nelogicke, ale budiz. Po kratke uvaze jsme se rozhodli, ze Taj Mahal nechame na zitrek. Kazdy nam doporucuje, at se tam jdeme podivat za usvitu, ale to my opravdu rano nevstavame, takze se tam dostaneme az tak na desatou.

Od Taj Mahalu jsme zamirili do Pevnosti Agra. Je to nadherna budova slouzici v minulosti armade.Byla postavena na prelomu 16. a 17. stoleti.

Zpatky jsme se rozhodli jit pesky, coz asi nebyl nejlepsi napad, protoze Misa zacala kaslat, jako kdyby vykourila 60 cigaret za den. Mne ten smog tolik nevadi, protoze moje kuracke plice jsou asi vice odolne.

Vecer mozna pujdeme na drink. Zalezi ovsem na zdravotnim stavu vsech ucastniku zajezdu.